Kvůli její kráse byla prolita krev: tragická láska Kateřiny Suňogové

„Nedaleko od Trenčína býva krásná Kateřina…“ Tuto lidovou píseň zná téměř každý. Málokdo ovšem ví, že její text je založen na skutečném příběhu. V bývalé Trenčínské stolici (kominátě) skutečně žila proslulá krásná nostielka tohoto jména, která se zapsala nejen do dějin, ale také do mapy pověstí.

Tato tragická pověst pochází ze slovenského hradu Budatín a vypráví příběh o dceři hradního pána Katateřině, kterou její otec nechal zazdít ve věži, protože odmítla vzít si starého ženicha, kterého pro ni vybral. Říká se, že se dodnes 25. listopadu zjevuje jako bílá paní ve věži hradu Budatín. Historické záznamy jsou nejasné a legenda je z velké části smyšlená.

Byla dcerou pána hradu Budatín Gašpara Suňoga a Zuzany Bánfiové. Hrabě František Forgáč se s ní pravděpodobně seznámil v lázních Trenčianske Teplice. Během zábavy šlechty se mladí lidé zamilovali a rozkvetla mezi nimi silná a opravdová láska.

Jednadvacetiletý Forgáč okouzlil tehdy osmnáctiletou Kateřinu. Milenci trávili veškerý volný čas společně v krásném prostředí lázeňského města. O jejich vztahu věděly aristokratické kruhy, brzo se očekávala svatba. Jak bylo v té době zvykem, nejdříve bylo nutné získat si rodiče, aby byl jejich vztah všeobecně přijat. Gašpar Suňog, otec Kateřiny, byl hrdý muž, který uměl rázně prosazovat své zájmy.

Právě on nesouhlasil s výběrem své dcery, kvůli svým zájmům a hlavně pro větší majetek jí vybral jiného ženicha. Bohatšího, ale také mnohem staršího, tehdy již padesátiletýho, Jana Jakušiče, pána hradu Vršatec, který mohl být otcem krásky. To byl prostě takový zvyk, důležitejší byl majetek a teprve pak láska. Kateřina se díky své mladické tvrdohlavosti dovedla otci vzepřít, on ovšem zůstal neoblomný a vnutil jí svou vůli. Pohrozil jí, že pokud nesplní jeho vůli, utopí ji ve Váhu nebo zazdí ve věži hradu.

Navzdory výhrůžkám se dcera setkávala se svým milencem na různých místech. Přes své závazky sledoval Suňog svou dceru sám nebo prostřednictvím zvědů. Když nedokázal změnit postoj své dcery, přišel s krutým a nelidským plánem. Svou dceru uvěznil ve věži na zámku Budatín, aby ji zlomil. Krutý čin nezůstal skryt. Když Forgáč zjistil, co bylo příčinou Kateřininy nepřítomnosti na domluvených schůzkách, využil Suňogově nepřítomnosti a osvobodil ji z nelidského vězení. Ne, bohužel to neskončilo šťastně jako v pohádkách. To otce neobměkčilo a Kateřinu přesto provdal za pána Vršatce, Pruského a Červeného Kamene Jána Jakušiče.

Mladý hrabě si pravidelně našel příležitost přijet na Považí pod záminkou cesty na Moravu. Společná setkání nezůstala dlouho utajena. Jakmile se to paroháč dozvěděl, rozhodl se jednat a nastražil na Forgáče past. Rok 1647 byl rokem korunovačních cest Ferdinanda III. jako uherského krále, kterých se účastnila i šlechta. Po slavnostech se panství odebralo na své majetky, ale Forgáč se rozhodl svou milou navštívit. S malou skupinkou nejvěrnějších odešel z domu a oznámil svým nejbližším, že jede na Moravu jako vždy kolem Vršatce.

Tato cesta se mu stala osudnou. Netušil, že kromě milované Kateřiny ho bude čekat i její manžel s paholkama. Jakušičovi zvědi byli umně rozestavěni. Netrpělivý Forgáč, jedoucí po hlavní cestě, nebyl dostatečně opatrný a padl do připravené pasti. Dobře informovaný Jakušič se i s hrdlořezi vrhl na Forgáčův průvod u obce Vaska. Po krátkém boji se malá skupinka utopila v krvi a mladý hrabě vydechl naposledy, což se podle některých pramenů stalo 27. ledna 1647. Tak skončila velká láska dvou lidí, kterým otcova tvrdohlavost a touha po bohatství zabránila jít společnou cestou životem.

Svědčí o tom i dopis Františkovi matky Ester Bossányi zachovaný v archivu, ve kterém svolávala příbuzné na pohřeb svého jediného syna. Za jeho vraha jednoznačně označila Jakušiče.

Smrt mladého Františka Forgáče měla velký ohlas, protože to nebyl jen tak leckdo, ale hejtman Těkovské stolice a těkovský kapitán. Jakušičovi vražda lehce prošla, protože mu nikdo nemohl nic dokázat. Nežil však dlouho, zemřel pouhé dva roky po svém strašném činu.

Mladá vdova byla nejen krásná, ale i bohatá, protože vlastnila část budatínského panství a další majetky. O pár let později se provdala podruhé za Valentína Balašu, se kterým bydlela na zámečku ve Visolajích. Její život ani poté nebyl poklidný, protože někteří členové její rodiny jí upírali dědická práva. Spory se skutečně vyhrotily, a tak se Kateřina rozhodla jednat. Z Budatína si s sebou vzala majetek včetně některých hospodářských zvířat.

Do sporu se vložil i Štefan Petróci, pán hradu Košeca, jehož dcera Sidónie byla provdána za jednoho z Jakušiců. Petróci donutil své poddané k nájezdům na majetky Kateřiny Suňogové a Valentína Balaše ve Visolajích a Budatíně. Proslýchalo se, že za přepadem hradu v roce 1660 stál druhý manžel Kateřiny. Až později se díky písemným materiálům ukázalo, že za tímto činem skutečně stál Petróci.

Pravdou je, že Kateřina se za Jána Jakušiče provdala v roce 1641. Již v roce 1643 se jim narodila první dcera Zuzana. Když Ján Jakušič v roce 1649, tedy dva roky po Forgáčově smrti, zemřel, měl kromě Zuzany ještě nezletilé dcery Juditu a Kateřinu. Takže v roce 1647 byla Kateřina Suňogová již zralou ženou a matkou. Tragédie je v historických pramenech popsána očima pamětníka Jana Medňanského, jehož výpověď ostřihomská kapitula zaznamenala a je dostupná v archivu. Takže bychom ji mohli považovat za relevantní, byť je ve výpovědi zmíněna i nejstarší dcera Kateřiny Zuzana, která byla v té době ještě dítě.

Kateřina se podruhé vdala až po smrti otce. Je možné, že pověst o jejím zazdění vychází spíše z toho, že před svatbou s Jakušičem ji otec věznil ve věži hradu a i po manželově smrti žila pod otcovým silným dohledem.

Zdá se, že se nakonec se svým osudem smířila.Protože zápis v jezuitských letopisech říká, že v roce 1712 byla pohřbena v kryptě trenčínského kostela sv. Františka Xaverského jako bohatá vdova a štědrá patronka kostela, v němž nechala postavit dvě řady lavic a věnovala 20 zlatých na zřízení lékárny Ku svatému Duchu, která fungovala až do druhé poloviny 20. století.

Pověst je pověst, ale nalezená a dochovaná písemná svědectví ukazují, že v tomto případě nejde ani tak zcela o pověst, jako o soudobý případ s kriminální zápletkou.

Na památku této události nechala matka hraběte Forgáče na místě tragedie v obci Vaska postavit kapli a kolem ní vysázet tři lípy, z nichž jedna stojí dodnes.

Prameny:

András KOMÁROMY: Pohřební zprávy z 18. století. Maďarská akademie věd, Budapešť 1891, s.513. Zde je zveřejněn dopis Forgáčovy matky Ester Bossányi,

ERNYEY József: Zámek Vršatec a jeho páni. Szentpétery Imre (ed.): Pamětní kniha k šedesátému životu László Fejérpatakyho (Budapešť, 1917),

PILÁRIK, Štefan: Currus Jehovae mirabilis (Podivuhodný boží vůz), 1678, VI. Capitol Odkaz

PARÁČOVÁ, Andrea: Gašpar II. Sunog. In: Sborník Kysuckého muzea, sv. XXII.

PARÁČOVÁ, Andrea. Suňogovci z Jasenice a Budatína. MÚZA (Žilina: Považské múzeum), 2014, roč. 2, čís. 1 Dostupné online.