Článek
Jsou to naprosto základní potřeby, týkající se každého turisty, ale v turistických příručkách či v návštěvních řádech národních parků se o nich nic nedozvíte. Ano, odpadky je třeba brát s sebou, ale o tom, že i toaleťák je odpad, už všichni taktně mlčíme a většina si to vysvětluje tak, že to vlastně odpad není.
Odpad, který po nás zůstává v lese a horách, je z části tvořen i toaletním papírem, ubrousky, vlhčenými utěrkami a samozřejmě použitými vložkami (!), tampony či dětskými plenkami. Tento materiál je buď roztroušený vedle turistických stezek, nejčastěji jsou to místa u zatáček, za přístřešky, skalami či při přechodu z louky do lesa.
Jak tedy kakat a čůrat v lese a v horách tak, aby po nás nezůstávaly kopy bílých kapesníků?
Základním pravidlem je: nikdy neřekni ne záchodu. Je to myšlenka, kterou již dlouhodobě komunikuje DOC New Zealand – Department of Conservation, správa národních parků a chráněných území nebo obecně životního prostředí, na Novém Zélandu. Ze záchodů jednoznačně vyhrává kompostovací záchod s využitím gravitace na oddělení moči od tuhých fekálií.
Takovým způsobem, který imituje zvířata v přírodě (vždy čůrají a kakají zvlášť, nemíchá se to spolu), lze dosáhnout maximálního využití našeho odpadu. Moč se může pomocí drenáže přefiltrovat do země a fekálie spolu s papírem se nechají napospas žížalám či jiným červům.
Kompostovací záchod v Centru Veronica Hostětín v Hostětíně.
Minulý rok takový záchod také instalovali na Špičáku na Šumavě.
Můžete uspokojit své fyziologické potřeby v lese? Ano, ale jak lesníci vysvětlují, je třeba to dělat správným způsobem
Močení v přírodě, nebudeme si lhát, v tomto to mají ženy sakra těžké. Chlapi nepotřebují žádný toaletní papír a nepotřebují takové soukromí jako my ženy. Kromě toho někdy máme své dny, kdy máme zvýšené hygienické potřeby. Nic z toho nás však neopravňuje k tomu, abychom za sebou nechávali nepořádek. Toaleťák se možná někdy rozloží, ale vložka či vlhčená utěrka zde bude pořádně dlouho. Máme možnost neutřít se (např. počkat na vánek), či využít utěrku pro intimní hygienu k opakovanému použití.
Velká potřeba v přírodě je i u chlapů o poznání komplikovanější. Takže vynést odpad v nějakém sáčku (pack it out) je někde požadovaný standard. Nemám osobní zkušenosti, ale předpokládám, že asi by to u nás kulturně neprošlo. Proto, co se týká toaleťáku, obecně se považuje za vhodné ho spolu s výkaly zahrabat, čímž zajistíte rychlejší rozklad a také to, že nebude poletovat po údolí.
K zahrabávání mám jednu poznámku. Ochranáři upozorňují, že takovým způsobem dochází k poškozování půdního krytu, což je proti zákonu o ochraně přírody od třetího stupně ochrany, což jsou národní parky.
Reklamní kampaně Les není odpadkový koš nebo Není zvěř jako zvěř nepřinášejí očekávaný efekt
Projekt Lovci odpadků Krkonoše chce povzbudit návštěvníky národního parku, aby po sobě nebo po jiných uklízeli odpadky a odnášeli je pryč z přírody. Akce Čisté hory je projekt sběru odpadu v horách TANAP-u.
Turisté, kteří nechávají svůj chlívek v lesích, jsou bohužel problémem. Například igelitový pytlík se v přírodě rozkládá více jak 100 let. Les je pořád plný odpadků, ale i lidských výkalů.
Co se týče osvěty, tak si vybavuji akorát tabulky s hodně jasným, ačkoli lingvisticky brutálním poselstvím například v Krkonoších, či relativně novou dřevěnou tabulku cestou na Popradské pleso - Tatry nejsou smetiště ani toaleta.
Zjistěte, jaké jsou v této věci i jakékoliv případné místní vyhlášky, předpisy a zvyky
To záleží dost místo od místa. Může se stát, že u vyšších a více frekventovaných míst se objevuje i nutnost posbírat a odnést všechen pevný lidský odpad.
Pokud jste to dočetli až sem, tak vám děkuji za pozornost a těším se na vaše připomínky, postřehy, zkušenosti. Zajímá mě, jak to řešíte v lese a v horách vy a jaký způsob byste byli ochotni akceptovat.
