Článek
Česká veřejnost má o skutečném stavu ekonomických nerovností velmi malé povědomí.
- Lidé ve valné většině výrazně podhodnocují úroveň nerovností, a zároveň vyjadřují silné preference pro větší rovnost.
- Za určitých okolností může zprostředkování informací o skutečných nerovnostech vést k tomu, že lidé ve větší míře začnou požadovat větší redistribuci a rovněž budou více inklinovat k nedůvěře vůči současnému společensko ekonomickému systému.
Příjmová nerovnost. Většinou s odkazem na nízkou hodnotu příjmového Gini indexu je ČR označováná rovnostářským státem
Nerovnost rozdělení příjmů ve společnosti se často vyjadřuje Giniho koeficientem příjmové nerovnosti. Vysoká nerovnost znamená, že se velká část souhrnu příjmů, a typicky i majetku, koncentruje pouze u malé části bohatších vrstev. Giniho koeficient vynásobený stem nazýváme Giniho index. Pohybuje se mezi 0-1oo, čím jsou vyšší příjmové rozdíly, tím je index vyšší.V ČR má hodnotu 0,25, průměr EU je 0,3. Mezi nejhorší státy patří Bulharsko s hodnotou 0,34.
Takový pohled je však úzký a neúplný. Představu, že jsou v Česku malé rozdíly mezi bohatými a chudými, vyvrací řada jiných statistik a ostatně i zkušenost každého občana, který dokáže kriticky nahlédnout za oponu sociálních bublin.
Kromě často používaného (byť značně problematického) ukazatele Gini indexu, lze nerovnost zachycovat i dalšími metrikami, například podílem decilů, percentilů atd. na celkovém příjmu. Jedním z často používaných podílů je i CEO-to-worker ratio, který vyjadřuje poměr příjmů vrcholných manažerů a průměrných pracovníků.
V Česku je tento ukazatel přibližně na úrovni 110 násobku a tato hodnota je jedna z nejvyšších v Evropě. Výrazně nižší poměr než v Česku je například v sousedním Polsku (28) i Rakousku (36), ale také v zemích více vzdálených od českých hranic, jako je například Spojené království (84).
Jiným kritériem je materiální deprivace. Jde o situaci, kdy si domácnost nemůže z finančních důvodů dovolit alespoň 4 z devíti definovaných položek. Jde o možnost zaplatit neočekávaný výdaj (ve výši do 12 tis. Kč), jíst maso, drůbež nebo ryby každý druhý den, dostatečně vytápět byt, zaplatit ročně všem členům domácnosti alespoň týdenní dovolenou, mít pračku, barevnou televizi a telefon, používat osobní automobil a hradit náklady spojené s bydlením. Materiální deprivací u nás trpí asi 7 % obyvatel, v rámci EU patříme do nejlepší třetiny; na posledním místě je Bulharsko (asi 30 %).
Giniho koeficient znározňuje nerovnost v bohatství mezi jednotlivci uvnitř jednotlivých zemí.
Majetková nerovnost. Vysoká majetková nerovnost je u nás skoro výlučně způsobena koncentrací majetku na samotném vrcholu distribuce, tedy 1 % nejbohatších
I z nepřímých dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nebo České národní banky (ČNB), která vypočítává celkové hodnoty majetku, už se dá rozložení majetku poměrně spolehlivě zmapovat. Užitečné jsou také odhady hodnot majetku nejbohatších osob, které publikuje časopis Forbes.
V porovnání s dalšími vyspělými zeměmi vykazuje Česko jednu z nejvyšších koncentrací majetku mezi úzkou skupinou lidí.
Nejbohatších 20 % populace drží 80,5 % veškerého čistého majetku v zemi, zatímco nejchudších 20 % jen 0,2 %. Podobnou úroveň majetkové nerovnosti jako v Česku lze najít například ve Spojených státech.
V Česku v roce 2021 činila mediánová hodnota celkového majetku domácností 2,6 milionu korun a průměr 3,6 milionu. Z toho většinu, zhruba 88 procent, tvořila reálná aktiva a zbytek finanční aktiva. Dluhy, které zahrnují hypotéky a ostatní dluhy nebo půjčky, mělo okolo 24 procent všech domácností. Průměrná výše dluhu činila 172,6 tisíce korun na domácnost.
Pokud se podíváme jen na zadlužené domácnosti, průměrný hypoteční dluh činil přes 1 milion korun a ostatní (nehypoteční) dluhy přes 200 tisíc korun na domácnost. Čisté jmění, tedy celkový majetek minus celkové dluhy, tak u zadlužených domácností činilo 2,4 milionu korun v mediánové hodnotě a 3,4 milionu korun v průměru na domácnost. Vyšší hodnota průměru než mediánu znamená, že i v Česku existuje podíl výrazně majetnějších domácností, ale je jich méně než například v Německu, kde je rozdíl mezi průměrem a mediánem téměř trojnásobný.
Zde je však třeba poznamenat, že bohatší domácnosti jsou méně ochotné účastnit se statistických zjišťování.
Podle odhadů je majetkové GINI (77,7 %) zhruba lehce nad evropským průměrem. Vysoká majetková nerovnost je u nás skoro výlučně způsobena koncentrací majetku na samotném vrcholu distribuce, tedy 1 % nejbohatších. pic.twitter.com/UZyUx4AeMi
— PAQ Research (@paq_research) September 24, 2021
V budoucnu se daňový systém patrně bude muset nějakým způsobem změnit
Z pohledu veřejné politiky lze konstatovat, že zejména vysoký rozdíl mezi skutečnou a ideální úrovní majetkové nerovnosti představuje velkou výzvu k revizi majetkových daní s potenciálně kladným dopadem na bilanci státního rozpočtu.
Pokud je cílem snížit nerovnosti ve společnosti, pak zvýšení daně z majetku relativně více zatíží bohatší skupiny. To se nedá říct o jiných daních, jako je třeba DPH u potravin, za které větší díl svých příjmů vydávají chudší.
