Odsouzen ke zlu. Matěj věřil, že překoná pokušení a bude žít klidný život

Jsou však tací, jejichž cesta se zdá být tak beznadějná, že není vidět nic jiného než pád. Proč? Protože nic není horší než nedbalost.

Nerozhodla se podstoupit zkoušku mateřství. Opustila svého syna, propadla automatům a měla dluhů až nad hlavu. Přišla o syna, který se pak dostal do dětského domova. Matějovi bylo tehdy sedm let. Byl dost velký na to, aby si pamatoval matku, ale příliš malý na to, aby žil sám. Dvakrát se mu zlomilo srdce, protože jednou si myslel, že není hoden žít se svou vlastní matkou, a podruhé, nikdo ze širší rodiny ho nechtěl.

Všichni ho opustili a přešel na milost státu. Vzdoroval proti tomu všemu, dělal problémy, neustále slyšel, že by měl být jiný, protože ho nikdo nebude milovat. A nevěděl, jestli je ta láska důležitá, nebo ne. Jeho matka nevolala, neptala se na něj, jako by vůbec neexistovala.

A pak tu byla naděje, že si ho někdo vezme. Odešel do pěstounské rodiny, kde byl třetím dítětem. Bylo to úžasné, ale potřeboval víc času, aby se naučil žít podle nových pravidel. Nedokázal to a vrátil se do domova. Pak se situace opakovala ještě dvakrát, a to již on sám nechtěl být v nové rodině. Tato nestabilita přispěla k rozvoji pocitů odmítnutí a nedostatku přijetí.

Bylo mu tehdy 14,když si dal první drink. Konečně se cítil trochu svobodný. Najednou mu bylo všechno jedno. Pak začal zkoušet různé psychoaktivní látky, které mu přinášely chvíle radosti i zapomnění. Brzy začal experimentovat se silnějšími drogami, což nakonec vedlo k vážným zdravotním a sociálním problémům. Když mu bylo 16 let, už byl odborníkem na to, „co dává větší kopnutí“, a s touhle znalostí skončil v nemocnici, té bez klik.

Měla to být terapie a byla, ale když se vrátil, přesně věděl, co má dělat. Do věku 18 let podstoupil tři léčby závislostí a poté začal žít na ulici. Kradl, měl „skvělé kamarády“, kteří ho konečně přijali, a byl ochoten udělat cokoli, aby byl součástí party. Setkával se se i staršími pány, se kterými žil, a naučil se předstírat, že je zamilovaný.

Pil, bral, ochutnával, ochutnával život a zdálo se mu, že tohle je to, co by měl dělat. Čím dál agresivnější, byl přesvědčen, že všechna ta láska je podvod. Přesvědčen, že si vede skvěle, jsi plnými doušky užíval, aby si dokázal, jak je silný a statečný. Nakonec přišel první absťák, pak další a další, ale ani to ho nezlomilo. Dokonce našel svou matku v jednom z brlohů, ale ta chtěla jen peníze na vodku, takže jejich setkání dlouho nevydržela.

Lidé, kteří zažívají zanedbávání, si často vyvíjejí různé obranné mechanismy. Reagují hněvem a vzdorem jako obranu proti odmítnutí. Často se uchylují k alkoholu nebo drogám, aby zmírnili pocity úzkosti, prázdnoty a emocionální potíže.

Učí se podvádět a manipulovat, aby přežili nepříznivé okolnosti. Těžko důvěřují druhým a častěji očekávají zradu nebo opuštění. Kvůli nedostatku opravdové lásky mohou vstupovat do škodlivých a neuspokojivých vztahů.
Emoční zanedbávání v dětství může vést k vážným obtížím v dospělosti, které je těžké překonat bez odborné pomoci.

Pravděpodobně ano, kdyby existoval někdo, kdo by Matěje miloval. Bohužel mu nebyla dána příležitost poznat lásku a bezpečí, které by každé dítě mělo v dětství cítit. Nikdo ho nemiloval, a pak to sám vzdal. Raději nespoléhal na to, co se možná nikdy nestane.

Necítil bolest života, protože ji přehlušoval, když pil nebo bral drogy. Naučil se fungovat v léčebnách a ve městě měl mnoho míst, kde mohl žít. Světem oklamán se naučil lhát a obelhávat všechny kolem sebe. Dnes je opět ve vězení.

Sám sebe nezná, nemůže to zatím udělat jinak. Ani neví, jestli by mohl být dobrý člověk. Někdy cítí, že by chtěl být hodný a nikomu neubližovat, ale zdá se mu, jako by se jen snažil napodobit, jako by se dobrý člověk měl chovat. Říká si něco jako „dobrý člověk by tohle (ne)udělal, takže bych se měl chovat podle toho“.

Někdy dělá i dobrý věci jenom proto, aby ho ostatní měli rádi. Tohle zjištění byla pro Matěje hořká pilulka. Má pocit, že jeho činy jsou proto neupřímný.

Je to prostor, který mu je zatím zcela neznámý. Cítí se dobře tam, kde je. Nyní souzen podle svých činů, odsouzen ke zlu ostatními.

Matějovo srdce zlomil nedostatek lásky a přijetí, co by měly být základem života každého dítěte.

Prameny:

Příběh Matěje, zveřejněný s jeho souhlasem

Mihaly Csikszentmihalyi, Flow: Psychologie optimálního prožívání, Harper & Row 1990, ISBN 978-0-06-016253-5

Praško Ján: Úzkostné poruchy,: klasifikace, diagnostika a léčba, Praha: Portál 2005, ISBN 8071789976