Paralely ČSSR a Ukrajiny: Zelenský může být v podobné situaci jako Dubček

Páteční Oválná pracovna mi připomněla Čiernu Nad Tisou. Přepisy rozhovoru Brežněva s Dubčekem jsou podobné těm v páteční konverzaci.

Na sociálních sítích jsem četla názory, podle kterých Dubček nebo Zelenský nikdy nepochopili, že neexistuje absolutní suverenita malých států, ani to, že jejich mediální charisma není zárukou hranic jejich zemí. Bojem nebo bez boje, výsledek je i tak stejný. Malá země musí vnímat realitu. Hlavně proto, že žádné spojenectví není bezpodmínečné a trvalé, ani se Sovětským svazem, jak to poznal Dubček, ani s USA, jak to zažil v pátek Zelenský. Překvapuje to pouze ty, kteří vidí politiku jako boj dobra se zlem.

Nejde zcela srovnávat okupaci Československé republiky v roce 1968 Sovětským svazem a takzvanou zvláštní operaci na Ukrajině. Rozdíl je v tom, že v roce 1968 k nám vpadly armády pěti zemí sdružených ve Varšavské slmlouvě a ne Rusové samotní. Navzdory skutečnosti, že o události bylo rozhodnuto sovětským politbyrem a sovětská armáda měla hlavní podíl na okupaci, jednotky jiných zemí byly pouze povinnou jízdou. A vědělo se, že Čechoslovensku, kromě morální pomoci, nikdo žádnou další pomoc neposkytne.

Moskevská motivace je teď také jiná. I když paralely tu jsou. Například Zelenský je v podobné situaci jako byl Dubček, a to jako vůdce malé země proti velkému soupeři. Ačkoli menší země je vždy ve významné nevýhodě a zřídka vychází ze situace nepoškozena. Realizace je ale jiná. Na Ukrajinu útočí pouze jedna země. A má podporu ostatních. ČSSR napadlo pět zemí. A nemělo podporu. To ovšem neznamená, že výstup z obou situací musí být automaticky stejný.

Zatímco SSSR bylo pravděpodobně schopné vojensky obsadit Československo a politická situace mu nahrávala - USA se za Československo nepostavily. Kdo ví, jak by se situace svrhla, pokud by se Československá armáda po dobu jednoho týdne dovedla bránit. Viděli jsme, že Ukrajině to umožnilo získat spojence. Ačkoli Západ ji podporoval dlouhou dobu předtím. Je těžké říci, co by se pak stalo v roce 1968. Jenže kdyby to bylo jen Československo proti ostatním, pak by nemělo šanci.

Možná proto se Dubček rozhodl zachranit životy za cenu těžšího režimu a dát šanci bojovat v budoucnu za lepších okolností. Zelenský má podporu a Rusko v současné době není tak silné jako SSSR. Ačkoli je v Evropě nejsilnější, stále není tak silné, jak tomu bývalo. Je to riziko. A někdo to udělá, někdo ne. Zelenský se brání Putinovi důvěřovat, protože s ním již podepsal jednu dohodu. A ruský vůdce ji nedodržel.

Trump pohřbil americkou důvěryhodnost. Zdá se, že mu hodně záleží na přístupu amerických společností k nerostnému bohatství Ukrajiny bez nezbytné spolupráce s Rusy, a proto lze předpokládat, že dá ještě Zelenskému možnost smlouvu podepsat. USA také mohou Ukrajině vypnout internetové připojení Starlink, pokud nedojde k podpisu smlouvy.

Ani podpora většiny zemí v Evropě by zřejmě nebyla dostatečná. Jak uvedl generální tajemník NATO, Ruská federace (RF) za 3 měsíce produkuje tolik munice jako všechny členské státy NATO. Za rok by RF měla čtyřnásobnou převahu palebné síly, i když by NATO zasypalo Ukrajinu zbraněmi. Pak existuje převaha lidské síly, do jednoho roku nebude mít kdo bojovat za Ukrajinu a RF bude mít pořád přibližně 120 - 150 tisíc lidí na frontě a 50 - 80 tisíc v rezervě doma. Ale opět nevidíme dovnitř ruské ekonomiky a taktéž do hlav lidí, kteří pohybují kameny v šachové hře.

Zdá se, že žádný. V obou případech by Putin diktoval podmínky. Proč by se tedy měli vzdát a jít do moci RF, když v tuto chvíli není schopna dobýt zemi? Ale opět nevíme, jaký je skutečný stav ruské armády a jaký té ukrajinské. Kolik Ukrajina vydrží a jak dlouho Rusové budou udržovat tlak. Ale pokud Ukrajina chce, aby to existovala, i když s omezenou suverenitou, pravděpodobně neexistuje žádná jiná možnost, a má smysl racionálně vyjednat a pokusit se přijmout podmínky, které ji zcela neoslabí a dají ji příležitost znovu vybudovat svou sílu.

Zdroje: