Článek
- Rozdílnost současné mladé a nejstarší generace je záležitost pořádně citlivá.
- Široce rozšířený narativ o špatných a zmanipulovatelných důchodcích, co kradou svým dětem důchody, je naprosto nesprávný. Podívejme se na skutečný důvod tohoto rozšířeného nešvaru.
- Faktorem, který má negativní dopad na vybilancování průběžného systému, je poměr počtu příjemců dávek a počtu plátců do systému.
Propracujeme se až do hrobu?
Do důchodu budeme odcházet později. Důvodem jsou demografické a ekonomické trendy.
- Prodlužování střední délky života (naděje dožití) 60letých občanů se v Česku, stejně jako v ostatních vyspělých zemích, stále prodlužuje. Průměrně stát tedy vyplácí důchod delší dobu než v minulosti. Prodlužování délky výplaty státního důchodu výrazně zvyšuje nároky na finanční zabezpečení.
- Stoupá počet penzistů. V Česku se státní důchody vyplácí v průměru stále déle, současně se však státní důchody vyplácí i více penzistům, neboť do důchodu odchází silné ročníky. Tento trend bude v budoucnu pokračovat.
- Rostou výdaje na důchody.
- V řadě zemí se zvyšuje důchodový věk. Důchodový věk se na 67 let zvyšuje i v zemích s nižším náhradovým poměrem při odchodu do důchodu než v Česku, jako jsou zejména vyspělé mimoevropské země světa nebo Velká Británie. Vyšší důchodový věk než 65 let nebude za několik let ve vyspělých zemích světa ničím mimořádným.
- Zvýšit důchodový věk je legislativně nejjednodušší variantou, jak snížit výdaje na důchody a přitom nesnižovat úroveň státního důchodu.
Když přijde na předsudky, nemohou si jednotlivé generace navzájem nic vyčítat.
Sociologové i psychologové zastávají názor, že neshody mezi generacemi byly, jsou a budou. To, že se mladí vymezují vůči starším a naopak starší mají pocit, že mladí jsou horší, než bývali oni, je naprosto přirozený jev, který se objevoval i v minulosti.
Vůbec jim nerozumím. Jejich životní náplní je sami sebe fotit a pak ty fotky srovnávat s fotkami kamarádů. Pořád se jen prohlížejí, nakrucují se před zrcadly. Neznají hodnotu peněz. To jsou slova seniorů, která často zní na adresu mladých lidí.
Ovšem dříve měli příslušníci různých generací více možností se navzájem poznávat, ovlivňovat. Žili totiž více pohromadě. Bylo běžné, že děti vyrůstaly v jednom domě se starými prarodiči, případně žili v jejich blízkosti.
Nyní je velmi časté, že je mají v jiném městě, takže je vidí třeba jen párkrát do roka. Nedovedou si tedy představit, jak vlastně starý člověk žije, co potřebuje, co si myslí, co ho trápí, co mu dělá radost.
A stejně to je naopak. Když má senior často ve své blízkosti desetileté dítě, přirozeně vnímá jeho svět, jeho zájmy, názory. Když ovšem desetileté děti potkává jen tehdy, když je náhodou míjí na ulici, je to pro něj často jen parta nevychovaných spratků, kteří křičí a běží tak rychle, že jim člověk raději jde z cesty.
Mladí si myslí spoustu nesmyslů o starých lidech, staří lidé o mladých.
Ageismus, tedy ponižování lidí kvůli věku, se neprojevuje jen tak, že mladí nějakým způsobem ubližují starým. Odehrává se úplně stejně i naopak, když senioři dávají mladým lidem předem najevo nedůvěru či opovržení.
Někteří mladí tvrdí, že si senioři mohou za negativní postoj mladé generace sami, protože se také k mladým nechovají hezky. Říkají, že senioři pořád jen někoho napomínají a nezajímá je, jak mladí žijí.
Zkrátka, když jde o nepochopení mezi generacemi, velmi často mají máslo na hlavě jak ti dříve narození, tak i ti mladí. Bohužel, jedná se o jev, který však zřejmě nikdy nevymizí.
Větu „takoví jsme my v mládí rozhodně nebyli“, totiž po šedesátce zpravidla občas řekne úplně každý. A určitě ji jednou budou říkat i ti, kteří se nyní poklusem řítí do tramvaje, a když u toho nakopnou starou dámu, křičí: „Uhni, babčo.“
Výchova v rodině napříč generacemi.
Měli bychom raději spolupracovat a spojit naše síly.
Faktem je, že každý má tu svoji pravdu. Vidí věci svýma očima. Ale už si neuvědomujeme, že ten druhý se na svět nedívá těma našima očima, ale také svýma. A divíme se, že vidí něco jiného.
Starší generace pomůže moudrostí a zkušenostmi, zatímco mladí svými nápady a energií. Společně můžeme vytvořit silnou frontu proti skutečným problémům, kterým naše společnost čelí.
A proto prosím, zastavme tento narativ důchodci versus mladí, a spíše hledejme způsob smíru a společné cesty napříč generacemi.
Prameny:
