Článek
Velikonoce mají pověst největšího křesťanského svátku zejména kvůli onomu biblickému příběhu, na jehož konci byla prázdná pohřební jeskyně a její dočasný obyvatel mezitím stoloval vedle svého otce na nebesích. Ať už věříte či nevěříte čemukoliv, je to jeden z těch svátků, při kterém nás tradice potkají.
Češi a Velikonoce
- Pouze 6 % obyvatel ČR nedodržuje žádnou z velikonočních tradic.
- 62 % populace utratí za Velikonoce do 1000 Kč.
- Nejpopulárnější velikonoční tradicí je barvení a zdobení vajíček.
- Výrazně více mají tyto svátky v oblibě muži, a to v dospělosti i dětství.
- Velký jarní úklid před Velikonocemi je samozřejmostí pro polovinu populace.
- Nejčastěji lidé o Velikonocích pečou beránka (57 %) nebo mazanec (51 %).
No především, potká nás jídlo.
Hodně jídla. Na velikonočním stole nesmí chybět vajíčka, něco zeleného, uzeniny, nádivka a samozřejmě různé pečivo. Nad tím vším v mnoha rodinách dodnes trůní velikonoční beránek. Ehm, nebo minimálně tvor, který by se na něj měl ponášet.
Protože pokud se spoléháte na vlastní pekařské a zejména dekorativní schopnosti (a nepřinesete si dokonalou sladkou skulpturu z obchodu), výsledkem mohou být doširoka roztažené koutky úst vašich spolustolníků.
Ale ostatně, dobrá nálada je v posledních měsících u nás nedostatková. Řekneme si, jak a proč si to nebohé kudrnaté stvoření cestu na naše stoly našlo.
Proč patří beránek k Velikonocím.
Velikonoční beránek jako symbol oběti patří k neodmyslitelným symbolům Velikonoc a spojuje v sobě dvě tradice. Tak, jak se věřilo, že krev beránka zachránila židovský národ, Ježíš Kristus jako Beránek Boží svou obětí spasil svět.
Tradice jeho velikonočního pečení vychází z biblických dějin, má několik tisíc let a sahá až do dob Mojžíše, který vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví.
Připomenutím vysvobození byl obřad, kdy měla každá izraelská rodina přivést do chrámu beránka, obětovat ho a jeho krev odnést k oltáři. Obětovaného beránka pak upekli na ohni a snědli s nekvašeným chlebem. Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi:
Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromážděné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obě veřeje i příčný trám v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ráně. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit jako Hospodinův svátek.
Křesťanství zná tradici pečení beránka už od středověku.
Začalo využívat beránka jako symbol Ježíše Krista, který přelil svou nevinnou krev na Golgotském kříži. Podle křesťanské víry se Ježíš Kristus jako Beránek boží obětoval za spásu světa, tím nás vykoupil z otroctví hříchu. Je symbolem nevinnosti a naší záchrany.
Zajímavostí je, že Ježíš sám na poslední večeři se svými apoštoly jedl právě beránka. Tak se o tom alespoň píše v Bibli v Lukášově evangeliu. Jiní evangelisté ale tvrdí, že beránka nejedli.
Tato teologická hádanka vyvoláva mezi učenci a teology staleté diskuse. Zatímco někteří interpretují jídlo jako doslovnou velikonoční hostinu, jiní jej považují za předehru k eucharistii, která symbolizuje Ježíšovu konečnou oběť. Bez ohledu na výklad má obraz beránka v křesťanské teologii hluboký význam.
Fra Angelico, Poslední večeře (Florencie, 1440).
Obětování beránků vycházelo u našich předků i ze zásad dobrého hospodaření.
Velikonoce se pojí s narozením maličkých oveček a beránků. Beránky se většinou dostávají na velikonoční stůl, protože v chovu nikdy nebylo třeba tolik beránků jako oveček.
Ovečky byly zárukou, že z nich vyrostou malé jehničky, později ovečky, které hospodáři přinesou další přírůstky. Takže právě ty malé beránky se spíš dostaly na stůl.
Z výletu do historie pojďme zpátky k pečení. To, kdy přesně se rozšířil sladký pečený beránek na úkor jídla z jehněčího masa, se jednoznačně určit nedá.
Beránek patřil k typickým velikonočním pokrmům. V chudších rodinách se skutečný beránek nahrazoval pečeným beránkem z třeného nebo kynutého těsta ozdobeného cukrem, zelenou jarní větvičkou a mašličkou s rolničkou. Pečený beránek i dnes symbolizuje obnovu života a vítězství nad smrtí.
