Článek
Mládežnická pionýrská organizace měla v novém komunistickém režimu nahradit skauting. Ten byl komunisty vždy považován za projev buržoazní dekadence a kosmopolitanismu, ale i přesto byl dost dobrý ke kopírování. Právě ten byl silně svázaný s tradicí prvorepublikové demokracie.
Před 75 lety se čtyři prorežimní mládežnické organizace rozhodly sjednotit v Československý svaz mládeže.
Režim měl práci s dětmi propracovanou. Služebnou mu byla pionýrská organizace
Pionýrskou organizaci (PO) sdružující téměř všechny děti od šesti do patnácti let, jakož i ČSM řídila Komunistická strana Československa (KSČ). Svaz byl součástí Národní fronty ČSR.
Hlavním cílem dětské organizace bylo ideologické působení na mládež a prosazování politiky vládnoucí strany, protože největším nebezpečím byl v té době buržoazní nacionalismus. Tiskovým orgánem se stalo nakladatelství Mladá fronta.
Generace dětí po Únoru 1948 byly vychovány k tomu, že budou budovat a bránit socialistickou vlast. Na tento důležitý úkol byli vždy připraveni
Následovalo nejmasovejší období PO.
Zvláště v 80. letech byla v Pionýru zejména naprostá většina Husákových dětí, narozených při populačním boomu přelomu 60. a 70. let. V roce 1981 měl Pionýr 1,5 milionu pionýrů a jisker členů oddílů určených pro děti od 1. do 3. třídy základní školy, kteří se v nich měli připravovat na vstup do Pionýra.
Vstup do Pionýra byl považován za samozřejmou povinnost a byl odmítnut pouze těm nejzávadnějším. Masový nábor zajišťovali učitelé.
Skaut vychovával mládež k pobytu v přírodě, slušnosti, úctě k rodičům a starším lidem. Akce pionýrů byly orientované více na život ve městě, školení, brigády, hry, nástěnky, sběr sběrných surovin, „spontánní“ reakce na politické události, besedy s předválečnými členy strany, družební styk atd. Byly prováděny staršími členy, pionýry pro jiskřičky, svazáky pro pionýry, za stálého dohledu shora.
Prostřednictvím pionýrských symbolů měly být pionýrům přiblíženy cíle a poslání PO
K symbolů každého pionýra patřil pionýrský průkaz a pionýrský kovový odznak tvořený státní vlajkou, otevřenou knihou a rudým ohněm se třemi rudými plameny. Kniha symbolizovala život, státní vlajka jednotu a tři plameny značily společné úsilí komunistů, mládeže a dětí.
Pionýrský pozdrav, otevřenou rukou zvednutou nad čelo, obrácenou hranou dopředu, vyjadřoval, že zájem pracujících všech pěti světadílů klade pionýr nad zájmy svoje.
Nejvyšším symbolem byl Rudý prapor. Dle tehdejší ideologie byla rudá barva prezentována jako symbol revolučního boje proti útlaku a bezpráví. Vyfotografování se před praporem znamenalo pro tehdejší členy nejvyšší vyznamenání kolektivu, nebo jednotlivce.
Dalšího komentáře snad není třeba.
Pionýři měli modrobílý stejnokroj doplněn rudým šátkem, který jim byl udělen (museli ho nejprve koupit) při složení slibu
Mnozí rodiče či prarodiče vstup svých potomků či vnoučat do PO neschvalovali, a proto také nošení rudého pionýrského šátku zakazovali.
Jeho rudá barva byla symbolicky spojována s barvou krve prolité za práva pracujících. Rudý trojcípý šátek, uvázaný na krku, symbolizoval svazek 3 generací – pionýrů, svazáků a komunistů. Pionýři v NDR nosili šátky modré, což prý u nás někdy bylo, nikoli oficiálně, vysvětlováno tak, že si Němci vzhledem k nedávné minulosti své země rudé šátky nezaslouží.
Pro většinu občanů setkání s pionýrem v rudém šátku znamenalo, že potkali jedince, který je slušně vychovaný a dobře socializovaný. Někteří rodiče dokonce svoje potomky trestali zabavením šátku kvůli domácím prohřeškům, čímž ale vznikala jedna z dalších třecích ploch mezi rodiči a PO, která až žárlivě střežila své privilegium šátky dávat i odebírat.
Průkaz člena.
Ohýbej strom dokud je mladý. Vnímání PO se odvíjelo jak od postoje funkcionářů, kteří na skupinu dohlíželi, tak od chování osob, které s dětmi osobně pracovaly. Mohla to být nuda, nebo i zábava.
Děti v tmavě modrých kalhotách či v sukni s bleděmodrou košilí stály seřazené v šiku na náměstích a u památníků, kde skládaly pionýrský slib.
Naučená slova, kterým děti v ranním věku nemohly ještě rozumět, sborově recitovaly především na slavnostních slibech, když se z jiskřiček stávali pionýři.
Před slibem bylo nutno (čestné pionýrské) projít ideologickým školením. Nad tím, co říkají, proč a jaký to má smysl, přemýšlel málokdo, do organizace se vstupovalo více-méně automaticky, byť navenek byla PO dobrovolná.
Součástí těchto akcí byl kulturní program, takzvaná kulturní vložka, ale také promítání většinou sovětského filmu. A svou výhodu to bezesporu mělo, žáci se ulili z vyučování.
Povinné členství v socialistických mládežnických a dětských organizacích ukončila sametová revoluce v roce 1989
Po roce 1989 tato organizace zbavila svou činnost komunistické ideologie a pokračuje v práci s dětmi pod novým názvem Pionýr.
V současné době je spolek druhým největším uskupením zabývajicím se v České republice prací s dětmi.
Anketa
Prameny:
Pokorný Vítězslav: Kronika 35 let budování jednotné dětské a mládežnické organizace v Československu. Argumenty, fakta, zajímavosti., Praha: MF, 1984
Svatoš Zdeňek: Pionýrská encyklopedie 1., Praha: Mladá fronta, 1978
Bartoš Josef, Kračmárová Hana: Sílu nám dává strana. Kapitoly z dějin mládežnického a dětského hnutí v Československu, 1. díl (1918-1945), Praha: Mladá fronta, 1982
