Článek
- Jánošík je měl zakopat někde pod horou, nebo na vrcholu hory Velký Rozsutec. Proto nebyla žádná náhoda, že v 19. století, kdy začala první vlna zájmu o Malou Fatru a průkopnické období turistiky, směřovali dobrodruhové a hledači pokladů právě na Velký Rozsutec. S nadějí, že tam naleznou Jánošíkovy poklady, o nichž jsou celé desítky pověstí i legend.
- Čím je pro Čechy hrdý obhájce chodských práv Kozina, tím je pro Slováky Juraj Jánošík. S tím rozdílem, že zatímco známost Koziny nepřekročila české hranice, Jánošík je jako legendární zbojník uznáván i v Polsku, v Maďarsku, ve Slezsku, na Moravě, v Čechách nebo třeba i ve vzdálenějším Srbsku.
- Juraj Jánošík zřejmě nikdy v životě nepracoval. Sotva vyrostl, byl zverbován na vojnu, a jak se vrátil z vojny, dal se ke zbojníkům. Se svou bandou „hôrnych chlapců“ přepadal a loupil na území Uherska, Slezska a Moravy tři roky. Pak ho drábové polapili a byl odsouzen k trestu smrti pověšením na hák.
Jánošíkův poklad hledají lidé dodnes
Majestátní skalnatý vrch Velký Rozsutec, dominanta Vrátné doliny, odkud je široký rozhled do malofatranských údolí a na okolní pohoří, bohatstvím květeny lákalo botaniky.
Mnoho starších i současných autorů slovenských pověstí využívalo a využívá motiv Rozsutce. Protože je to opravdu krásný kopec. Velmi vyhledávaný a opředený tajemstvími, legendami, které mají přímé a nepřímé vazby na Juraje Jánošíka. Dodnes lidé, když jsou v Terchové a chtějí žertovat, tak se vyberou na Velký Rozsutec hledat poklady.
Přitom zapomínají na základní věc, která je leitmotivem všech pověstí. Takový poklad může vykopat pouze někdo, kdo svou odvahou a statečností naváže na Jánošíka. Půjde v jeho šlépějích a za naplnění svých ideálů nebude mít problém jít hoc i pod šibenici. A takový člověk se zřejmě asi už nenarodí. Proto budou poklady zakopané na věčné časy.
Ve slovenských pověstech rezonuje i vrch Pupov, pod kterým se Jánošík narodil
Vážou se k němu zejména pověsti, reflektující Jánošíkovy první roky života. Jedna z nejkrásnějších legend nebo pověstí hovoří o tom, jak se Jánošíkův otec přestěhoval z centra Terchové do oblasti dnešní osady Jánošíkovci.
Údajné rodiště Juraje Jánošíka, Terchová, část Jánošíkovci.
Čili pod vrch Pupov, aby tam našel klid a byl co nejdál od panských manýrů, které otec Juraje nesnášel. A tohle vštěpoval i svým dětem, zejména nejstaršímu synovi Jurajovi.
V Terchové je spousta skalních útvarů, které mají přímé i nepřímé vazby na Jánošíka a zbojnickou tradici
Přímé vazby na zbojnické pověsti mají kromě Rozsutce i různé skalní útvary ve Vrátné dolině nebo v krásné terchovské dolině Obšivanka. V Jánošíkových dierach (nachází se v národní přírodní rezervaci Rozsutec která je součástí NP Malá Fatra) je takových skalních útvarů nejvíce, a ke každému se váže nějaká pověst: Jánošík tudy procházel, zanechal tam stopu, nabral si tam vodu, něco tam zakopal, někoho tam potkal, někoho odtud pozdravil.
Tyto skalní útvary dokonce tvarem připomínají jisté věci, artefakty z reálného života. Právě ty posloužily jako námět pro pověsti s vazbou na Jánošíka.
Bohu duši a nám peníze
Snad nejvíce mi utkvěla v paměti pověst o chudém pastevci ovec, kterému pomohla zbojnická družina ošidit svého šéfa - baču.
To, co družina u bači nasbírala, chtěla zakopat v blízkosti Velkého Rozsutce. Jánošík zbojníkům i mladému klukovi zavázal oči, proháněl je po kraji a poklady zakopal. Pak jim oči rozvázal. Zeptal se jich, jestli vědí, kde jsou zakopané poklady. Zbojníci jednomyslně řekli, že nikdo z nich to neví. Ale kluk byl upřímný a řekl Jánošíkovi, že zná pod Rozsutcem a na Rozsutci každý kámen, skálu, keř i otvor. A ví, kde zakopal poklad. V tu chvíli Jánošík švihl valaškou a odetnul hlavu tomuto nevinnému upřímnému chlapci. Jánošík sebral jeho tělo, přišel k místu, kde zakopal poklad a tam ho pohřbil. A řekl zbojníkům:
Chlapi, musel jsem to udělat. Jedině zbojnický kapitán má právo vědět, kde jsou zakopané poklady. A nikdo jiný. A kdo se to náhodou dozví nebo to zjistí, ten musí zemřít.
Od té doby se tradovala legenda, že když někdo najde co i jen kostičku z mrtvoly tohoto nevinného nešťastného chlapce a zaklepe jí o skalní bralo Rozsutce, tak se mu otevře a najde poklady.
Ovšem od těch dob prošly staletí, tělo dávno zpráchnivělo a žádný člověk tu kostičku nenašel. A tak poklad nebyl v Rozsutci nikdy objeven.
Oblíbený slovenský talisman, mince má průměr 2,7 cm a hmotnost 10 gramů. Mince byly navrženy při příležitosti natočení filmu Jánošík v roce 1963.
Takže až do Jánošíkových krajů zavítáte, mějte oči dokořán. A třeba někde uvidíte strom, kde je otlačena Jánošíkova ruka, pod ním by se totiž podle legendy ten zlatý poklad měl schovávat.
My jsme tady poklad našli. Poklad nad všechny poklady – krásu zdejší přírody.
Anketa
Zdroje:
KRIŽKOVÁ, Zuzana; HORVÁTHOVÁ, Margaréta. Juraj Jánošík: rozprávanie o zbojníckom kapitánovi. Bratislava: Perfekt, 2004. Dostupné online. ISBN 8080462828. S. 110.
BRTÁŇ, Rudo. Na tropie Janosika i polskich zbójników. Pamiętnik Słowiański. 1968, čís. 18, s. 167–186.
SOUČEK, Ludvík. Obrazový opravník obecně oblíbených omylů. 1997. vyd. [s.l.]: Český klub ISBN 9788085637380. Heslo Jánošík.
