Článek
- Základní vojenská služba (zkráceně ZVS) existovala od dob první republiky do roku 2004, kdy byla povinná vojenská služba v Česku definitivně zrušena a Armáda České republiky byla transformována na profesionální armádu.
- Až do roku 1990 trvala ZVS 2 roky, tedy celkem 730 dní. Tato služba byla povinná pro každého občana Československé republiky staršího 18 let, který byl odvodovou komisí uznán schopným výkonu vojenské služby.
Nejprve bylo nutno vyplnit dotazník brance a na vyzvání Okresní vojenské správy se dostavit před odvodní komisi
I když se mnoho z nich chtělo vykroutit, zúčastnit se musela většina. Nakonec i ti fyzicky či psychicky slabí jedinci. Naneštěstí byli společně s intelektuály jakožto třídními nepřáteli oblíbeným terčem ostatních. Měli totiž vojnu zkrácenou na rok.
Z branců se tak stali odvedenci. Časem všichni odvedenci obdrželi povolávací rozkazy s datem a místem nástupu základní vojenské služby. Po nástupu byl každý zařazen do přijímače, kde se učil základním vojenským dovednostem, tj. zejména pořadovému cvičení a střelbě ze samopalu. Každý se samozřejmě musel naučit nazpaměť přísahu, nesměl si plést hodnosti apod. Zhruba po měsíci, který byl zakončený přísahou, čekala vojáky první (a většinou na dlouhou dobu i poslední) vycházka a také rozřazení do rot, ve kterých začal první půlrok nováčků.
Těch prvních šest měsíců nebylo obvykle nejjednodušších. Po skončení ZVS se každý musel dostavit na OVS, kde byl zařazen do zálohy.
Bojová zástava ČSLA (1960–1990).
Povinné vojenské služby se mnoho mladých mužů bálo
Není se čemu divit. Dlouhé odloučení od rodiny a partnerky nebylo zrovna jednoduché. Čekala je však pravděpodobně ještě jedna věc - šikana od mazáků, služebně starších vojáků.
Pokud chtěli žít v klidu a jen si dva roky odkroutit, museli držet pusu a krok. Při příchodu do vojenských útvarů byli všichni odosobněni, tedy ostříháni, přišli o své osobní věci a všechno oblečení. Následně dostali stejnokroj - uniformu. Jakoby tím mladí muži ztratili své jistoty. A bylo tak lehčí je zlomit. Mnohem lépe poslouchali rozkazy.
Po příchodu na rotu nastala nekonečná doba rajónů, služeb a možná taky šikany. Po půl roce se z nováčků - nazývaných draci, myši, bažanti apod. stávali takzvané půlky. Šikana se přesunula na nově příchozí, stejně jako rajóny. Po dalším půlroce se z půlek stávají mazáci s řadou privilegií, mezi něž patřila i šikana mladších ročníků. Poslední půlrok na vojně každý odsloužil jako tzv. suprák.
Tyto přívlastky a celkové vědomí, že muži, kteří slouží déle, jsou ti váženější, přispívaly k tomu, že měli služebně starší vojáci v podstatě volnou ruku a mohli si s nováčky dělat téměř co chtěli.
Udělala vojna z kluků chlapy?
Nově příchozí zde museli fungovat téměř jako sluhové. Očekával se od nich úklid za dva lidi, obstarávání jídla i speciální značky cigaret. V noci se projevila opravdová moc mazáků. Nováčci byli nuceni zpívat a přitom odmotávat a navíjet toaletní papír na ruličku, dělat kliky či plazit se pod postelemi. Spánku si moc neužili, a čím více se jejich služba chýlila ke konci, tím výživnější někdy šikana byla.
U některých vojenských útvarů docházelo k fyzickým útokům zcela běžně. Kvůli teroru ze strany starších se vojáci dostávali do bludného kruhu. Když nastoupili mladší vojáci, tak si na nich šikanovaní vybíjeli svou zlost. Vojenská služba spojená se šikanou tak mohla u některých chlapců zapříčinit psychické problémy.
Paradoxní je skutečnost, že na jedné straně byla základní vojenská služba čestnou občanskou povinností a na druhé straně její reálný výkon lze přirovnat k podmínkám lepšího vězení.
Letos uběhne už 20 let od doby, kdy se přihlásilo 878 mladíků na poslední vojenskou službu.
Zde bylo zaznamenáno odborné zařazení, datum nástupu, povinné očkování proti tetanu a jiným nemocem, informace o povýšení či trestu.
Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 charakterizovala Československou lidovou armádu takto:
Československá armáda byla vedle SNB a LM chápána jako jeden z přímých mocenských nástrojů ovládání společnosti a bezprostředního zvládání vnitropolitických potíží, KSČ prostřednictvím obrovského aparátu Hlavní politické správy ČSLA, prolínajícího se do nejnižších jednotek, prakticky kontrolovala svůj absolutní vliv v armádě.
V průběhu Sametové revoluce navrhoval komunistický ministr národní obrany Václavík nasazení armády proti demonstrantům, ale jeho návrh nebyl vyslyšen.
Anketa
Anketa
Prameny:
Ministerstvo obrany a Armáda České republiky, 23. 1. 2012, dostupné na: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=389
HLAVÁČEK Jiří (ed.): Mezi pakárnou a službou vlasti. Základní vojenská služba (1968-2004) v aktérské reflexi. Academia: Praha, 2022
ČERNÝ Václav: Odvod branců, délka vojenské služby a návrat vysloužilců do venkovské společnosti: panství Protivín 1780-1830. Praha: Národní zemědělské muzeum, s.p.o., 2017, Dostupné online
TOMEK Prokop: Šikana, skrytý problém v Československé lidové armádě po roce 1969, Historie a vojenství : časopis Vojenského historického ústavu Praha : Vojenský historický ústav, 2012 0018-2583 61, č. 2, (2012)
