Článek
Dovolím si předložit názor obyčejného člověka. My Češi jsme vždy patřili v Evropě k umírněným národům. Pokud vyjdeme do ulic, nebo se jiným způsobem zapojíme do stávky, musí být už opravdu zle. Dnes čtu na Seznamu příspěvky, že někdo někoho zneužil, jiní využili stávku ke svému zviditelnění , učitelé se vyhrazují proti odborům. Až nám trochu uniká to podstatné, velké množství občanů se obává o svou budoucnost.
Premiér Fiala svou neúčastí na včerejším protestu bohužel vyslal signál, že obyčejní lidé ho moc nezajímají. Rozumím tomu, že postavit se před naštvaný dav s vědomím, že ať řeknu cokoliv, vysloužím si stejně pískot a další projevy nesouhlasu není snadné, ale je to státnické. V čem vidím naprosto zásadní chybu vlády? Nedávají nám naději, že v dohledné době bude lépe, že přijatý vládní balíček bude mít časově omezenou platnost a desítky let získávané daňové úlevy a zaměstnanecké benefity, nebo stoupající poměr starobních důchodů vůči průměrné mzdě se v nějaké dohledné době vrátí. Je to, jako kdyby nás soud odsoudil na dobu neurčitou. Většina z nás se dokáže dočasně uskromnit a utáhnout si opasek, bez časového limitu pro takový stav však můžeme propadnout pocitu beznaděje a ztratit víru v lepší budoucnost.
