Článek
Kam až vyšplháš po žebříku –
na půdu, nebo k nebesům?
Kolik cest a okamžiků
vede z města ven –
k lesům?
Proč dělat věci ze zvyku?
A kdy má smysl věřit snům?
Kolik otazníků
je od myšlenek
ke slovům?
Možná v tom zbytečně hledám logiku.
A možná jen –
není.
Otázky dál leží na podlaze.
A čekají,
až se po nich projdeš.
Tam a zpět…
Bosá v cizím domě,
kde každé prkno zná další krok –
i ten,
který ses neodvážila udělat.
Bosky v otázkách –
u tebe doma.
Jako bych tam už dávno byla.
Ale přesto bloudím.
Proč?
Nevím…
