Jsme připraveni být si blíž

Mnohdy nad některými věcmi vůbec nepřemýšlíme. Nějak se kolem nás dějí. Až pak si sedneme a dovolíme si zpomalit. Zamyslet se.

Třeba uprostřed parku. Na dece. Mezi lidmi, které jsme ještě ráno neznali a najednou to není o tom, jak kdo vypadá, ale o tom, jak se vedle sebe cítíme.

Možná i proto má letošní Mezinárodní týden rovnocennosti tváří jiné tempo.

Téma: „Vstřícnost - v každé službě, ke každému, bez výjimky“ totiž není jen o institucích. Je i o nás. O tom, jak se díváme. Jak reagujeme. Jak rychle si něco domýšlíme.

Lidé s viditelnou odlišností stále zažívají situace, které by měly být samozřejmé - a nejsou.

Někdo čeká déle na obsluhu. Někdo zachytí pohled navíc, možná úsměv, možná rozpaky. Někdo větu, kterou si bude ještě dlouho pamatovat.

Přitom by stačilo tak málo. Vnímat člověka, ne jeho tvář.

Celý týden Mezinárodního týdne rovnocennosti tváří vrcholí něčím, co se nedá úplně popsat. To se musí zažít!

Žádné bariéry. Žádná očekávání. Jen prostor, kde si lidé sednou vedle sebe a zjistí, že si vlastně rozumí. Děti se ptají přirozeně. Dospělí se učí znovu. K tomu pocit, že sem patříte.

Možná si odnesete víc, než čekáte. Možná jen klid. Možná nový pohled. Možná odvahu být víc sami sebou. A možná zjistíte, že rozdíly mezi námi nejsou překážkou, ale začátkem rozhovoru.

Více informací najdete na webu Rovnost tváří nebo na mém blogu, kde sdílím zkušenosti z minulých ročníků:

Zdroje:

Text publikován se svolením projektu Rovnost tváří.