Článek
Někdy máme zvláštní schopnost přesvědčit samy sebe, že některé věci si necháme pro sebe a taky to většinou docela dobře funguje. Přibližně do chvíle, než se nás někdo u prosecca zeptá, jak se máme.
„Ale jo, dobrý.“
Potom následuje čtyřicetiminutový monolog, během kterého se postupně dostaneme od počasí přes dětství až k tomu, jak jsme se s bývalým hádali od rána do večera. Přestože jsme byli přesvědčeni, že tuhle kapitolu máme dávno uzavřenou.
Zajímavé je, že někdy ani nepotřebujeme radu. Stačí slyšet vlastní myšlenky a slova nahlas. Občas totiž dokážeme v hlavě vést neuvěřitelně komplikované rozhovory, deep talky, vytvářet scénáře, analyzovat každý detail a nakonec se dokonale zamotat do vlastních úvah. Přitom někdy stačí několik minut mluvit s někým, kdo se na věc podívá zvenčí, abychom zjistili, že jsme si polovinu problému vyrobili sami.
Není to jen nějaká obecná moudrost. Psychologické výzkumy ukazují, že sdílení emocí a vnímaná podpora druhých mohou souviset s lepší psychickou pohodou. Samotné vypovídání sice automaticky nevyřeší všechno, ale může být důležitým krokem k tomu, abychom vlastním emocím lépe porozuměli.
Je opravdu dobré mít přátele, kterým můžeme říct i to, co bychom nejraději nepřiznali sami sobě. Nebo na to mít terapeuta. Ten má oproti přátelům jednu nespornou výhodu. Nemá potřebu vám dokazovat, že on by to na vašem místě udělal úplně jinak.
Navíc je to možná jediný člověk, kterému hodinu vyprávíte o svých největších životních přešlapech, na konci mu zaplatíte a ještě se těšíte, až se zase uvidíte. Navíc máte jistotu, že se váš příběh s dalšími skleničkami prosecca nezačne šířit tichou poštou, která zpravidla začíná nevinným: „Nikomu to neříkej, ale…“
Občas si říkám, jestli by psychoterapie neměla být dostupnější úplně každému. Nejen ve chvíli, kdy už člověk neví kudy kam, ale třeba i preventivně. Podobně jako chodíme k zubaři, aniž bychom čekali, až se nám zkazí všechny zuby.
Třeba bychom pak žili v o něco méně komplikovaném světě. Méně bychom si domýšleli, více spolu mluvili a občas dokázali připustit, že problém nemusí být vždycky na druhé straně.
Možná by se nakonec ukázalo, že polovina lidstva nepotřebuje terapii kvůli sobě, ale kvůli té druhé polovině, která na ni odmítá chodit.
Zdroje:
- https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/ejsp.1880 - Studie ukazuje, že přínos sdílení emocí závisí také na reakci posluchače.
- https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31590107/ - Odborný přehled vysvětluje, jak sdílení emocí ovlivňuje jednotlivce i mezilidské vztahy
