Článek
Dvanáct minut do ticha,
proužky spí na pyžamu.
Noc už kolem sotva dýchá,
a já nevím, co je k ránu.
Dvanáct. A možná míň.
Bílé povlečení zebe.
Na zdi roste zvenku stín,
který trochu připomíná tebe.
Měděné úchytky na skříni,
světlo po nich tiše teče.
Něco zůstává uvnitř ní,
něco stejně neuteče.
Šmouha na zrcadle. Znak.
Prstem vedená a živá.
Možná nic. A možná tak
vypadá, co v nás zbývá.
Proužky. Měď. A bílá zář.
Dvanáct minut. Potom ráno.
V zrcadle mám cizí tvář.
Něco bylo. Nedopsáno.
—
Jak vypadá seznam věcí, které se nedají spočítat?
Jednou si jich všimneš
a pak už je nepřehlédneš.
Inventura k ránu. Inventura v noci.
Ve dne. Na jaře. V létě. Na podzim.
V tobě. Ve mně.
V zimě.
