Článek
Našla bych tě v kukuřici
a ztratila ve sklenici vína,
kdesi mezi červnem a zimou,
mezi červeným a tmou,
když padá hlava na rameno.
Někdy jsi blíž, když nejsi
a někdy jen
zůstáváš ve dnech, které nikdy nebyly.
V drobných přeřeknutích,
kdy zůstaň zní jako vstaň a jdi.
A tak tě hledám pak
v polích, co šustí víc nahlas,
než dýchám, když nedýchám
a v posledních kapkách sklenky,
kde vina zmizí dřív než kocovina.
Možná jsi byl jen ozvěnou,
kterou jsem slyšela dřív,
než jsi promluvil
a možná jsi nemluvil
a my se minuli
O nádech. Nebo dva.
