Článek
___
Zatmění kráčí,
co změní, když nezmění
nic ve čtverci dní?
Může tma růst dál,
i když už pohltila
poslední světlo?
Dech otázek
rozsype odpovědi,
kdo je posbírá?
Je voda hranou,
nebo jen očistou
mezi dnem a snem?
Když housle mlčí,
zůstává hudba v těle,
nebo se ztratí?
Myšlenka stoupá,
má křídla z prázdných vět,
kdo je přečte? Teď?
A kdo tě vyslechne,
když hlas zhasne dřív,
než začne věta?
Může čtverec skrývat
víc než čtyři pravdy,
které se lámou?
Jsme chmýří pampelišky,
které vítr rozfoukává,
nebo jsme kámen?
Kdo pije vodu,
v níž se utopil měsíc,
až po samý břeh?
Zatmění padá.
A v našich očích tiše
zůstává otázka. Nejedna.
Výdech. Vzrušení.
I tma je živá,
a my v ní, s ní.
