Článek
- Neustále si kladete otázky, kde mám klíče od auta, peněženku, krém na ruce, zápisky z porady?
- Taky vám pořád někdo doma schovává nebo přemísťuje věci?
- Mění PIN a hesla?
- Neumíte si zrovna vybavit potřebnou informaci?
- Nejste si jisti, jestli jste vypnuli žehličku před odchodem z domu?
- Nevíte, kam jste schovali vánoční dárky?
- Vedete stále častěji s kamarády dialogy typu: „Jak se jmenuje ten tvůj spolužák ze základky, ten jak dělá malíře, víš?“ „Sakra, zabij mě, teď si nemohu vzpomenout, ale určitě je na P... Petr, Pavel, Pepa... tak nějak, počkej, za chvilku si vzpomenu..“„A není to náhodou David?“„Jo, jasně, David, máš pravdu.“
- V obchodě nevíte, pro co jste šli, ale víte, že jste to nutně potřebovali?
- Hledáte brýle a najdete je za nějaký čas v mrazáku?
- Stále častěji si přejete, aby věci jako jsou pantofle, propiska, náhrdelník... pípaly nebo mluvily?
Je to jasný, máte hosipa.
Diagnóza: HOSIP
- pokud neznáte nebo jste zapomněli, co to vlastně je, připomínám, že se jedná o zkratku HOvno SI Pamatuji
I já ho mám a tato život ztěžující diagnóza zkratky HOSIP, ta není jen tak!
Už je tomu nějaký čas, kdy se mi dostavilo pokročilejší stádium této nemoci. A teď si představte, že se to od té doby ještě zhoršilo…
Přijela jsem k babičce. Jdu venčit psa. Zabouchávám dveře. Zjistím, že jsem zapomněla boty. Stojím se psem za zavřenými dveřmi v bačkorách. Jdu se přezout, hledám klíče. Nemám je. Sestra, která bydlí ve stejné vesnici, má naštěstí náhradní, chci jí zavolat, ať mi je doveze. Nemám mobil. Dobře tedy, nemám na výběr, jdu se psem přes celou vesnici v bačkorách. Snažím se tvářit nenápadně, což jde samozřejmě na vesnici v přezůvkách s obrázkem jednorožce těžko. Tady se neutají ani špatně vypleté záhony jahod, natož v mrazu pobíhající vyděšená, nenápadně se tvářící Jana v bačkorách s roztřepaným krysaříkem v náruči.
Vracím se domů. Mám náhradní klíče. Odemykám. Moje oči se najednou zastaví na dveřích na nápisu K + M + B.
Skvělé! Tohle jsem potřebovala. To je nápověda pro nás s hosipem.
Když odcházíš z domu, nezapomeň na Klíče + Mobil + Boty.
Tuto geniální zkratku si pro jistotu opisuji i na vnitřní stranu dveří. Spokojeně se na nápis podívám, usměju se a nahlas vydechnu „Uf, vyhrála jsem nad tebou, hosipe!“
… A sakra, kde mám psa?!
Že existují různé přípravky na podporu paměti? Ano, vím o nich, mám je doma, ale zapomínám je brát. Klasika, že?
Je to často fakt na hlavu, když prohledáváte každé zákoutí domu a ty klíče prostě nikde nejsou a jste si naprosto jistí, že přesně tady jste je odkládali! Uděláte nové a pak se s těmi starými znovu shledáte tam, kde jste se minimálně třikrát dívali.
Ale má to výhodu!
Pokud se o vás bude kvůli obdobným situacím někdy pokoušet mrtvice, nebojte, neuspěje, protože žádný mozek nenajde.
