Článek
Byl to den jako každý jiný. Jen jsem si po týdnech shonu a stresu konečně zase našla čas na relaxaci v sauně. Jak už to tak u mě bývá, začala jsem relaxovat hned s prvním krokem, kdy mě obklopila ta příjemná vůně bylin a tepla. Všechno vypadalo naprosto normálně… až do chvíle, než jsem spatřila je.
Byly tam! „Vánoční poukázky“.
Ne, ne, nejednalo se o žádné slevy na nákup dárků nebo povánoční výprodeje, ale o skutečný pár, který si právě vybral saunu jako svůj nový zimní sportovní zážitek.
Ona – slečna s třpytivě zlatými plavkami, které tam hrdě nosila a nehodlala je sundat, jak kdyby ji bavilo být v sauně originální.
On – svalnatý chlapík s dokonale upraveným účesem, jehož tělo bylo pod výrazným tetováním stejně výrazně napumpováno z fitka. Ručník, který měl pečlivě omotaný kolem pasu, držel na svém místě, i když se zdálo, že každou chvilku praskne, ale stále to s ním nějak zvládal.
Pohybovali se po saunovém světě, který jim byl zjevně naprosto cizí. Ona si začala prohlížet prostory sauny a tabule s popisem teploty a vlhkosti, zatímco on, hrdě stojící po jejím boku, se snažil vypadat jako saunový veterán, i když to bylo evidentně jeho poprvé. Jejich nezkušenost byla víc než zřejmá, ale přesto se sebevědomě tvářili, že všechno zvládají naprosto přirozeně.
Smáli se a bavili nahlas.
Po chvíli slečna vycítila, že plavky nejsou úplně to pravé a sundala je. Zahaluje se do prostěradla. Možná to pro ni byla chvíle osvícení – „Aha, tady plavky nikdo nemá“ a tak si, po vzoru místních, omotala kolem sebe prostěradlo. Bylo to rozhodnutí, které si zasloužilo uznání.
A pak to přišlo. Už jsem seděla uvnitř finské sauny a můj první rituál se blížil ke konci, když se otevřely dveře a oni hlasitě vešli dovnitř. „Fuj, tady je děsný vedro!“ říká on s lehkým úsměvem, jako kdyby to teplo byl nějaký cizí organismus, co se ho právě snaží pohltit.
„Ale co to? Je to saunová teplota, která je tady normální,“ ozvalo se někde nad mojí hlavou. Všichni jsme se na ně podívali s úsměvem, protože tohle „teplo“ bylo něco, co jsme tu všichni už zažili a kvůli čemu sem chodíme, ale oni byli zjevně na jiném levelu.
Celou dobu, kdy se rozhodovali, jestli jít dovnitř nebo ven, měli otevřené dveře. Zvedla jsem se a opouštěla jsem saunu a tím jsem dost možná usnadnila jejich rozhodování. Společně se mnou odcházel i tento pár, který zjevně ztratil důvěru v saunové klima.
Následovali i dále moje kroky a vyrazili ven, kde byl ochlazovací bazének. „Ježiš, brrrr, tady je zima!“ řekla slečna, když její nohy zavadily o kluzký ledový povrch venku.
To byl opravdu neuvěřitelný kontrast – teplo v sauně, zima venku, a mezi tím pár, který se snažil najít rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy.
Potom si to oba namířili k vířivce a po cestě si objednali prosecco.
Jakmile usedli do bublající vody, přiťukli si a začali se smát – hlasitě a bezstarostně, jako kdyby právě sledovali svou nejoblíbenější komedii. A tam, ve vířivce, při šumění bublinek a třpytu zlatých plavek, zakončili své saunové dobrodružství vášnivou líbačkou. Zřejmě našli konečně tu správnou teplotu.
„Tak tohle byla vánoční poukázka, jak má být!“
Teď na ně občas vzpomínám a stále slyším jejich hlasitý smích. Připomíná mi, že zážitky z vánočních poukázek nemusí být dokonalé – hlavní je, že stojí za…
...za to!
Užili jsme si to tam s nimi úplně všichni.
