Článek
Zpomalit den, když znovu naberete síly a po dlouhém tichu vydáte ze sebe hlásku.
Přeskočit na zítra, když se nedaří.
Mít jen dnes, když se vše podaří.
Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít.
Tančí pořád ten stejný tanec,
ale pokaždé jiný je.
Tančí pospolu ten stejný tanec,
ale vždy každá tak sama je.
K tanci se nevyzývají,
vědí, která zrovna sólo má.
Nikdy se nepotkají,
ale jedna druhou dobře zná.
Patří k sobě tyto dámy,
tanečnice všem dobře známy.
Nasadí své střevíce,
barvou danou od Slunce.
Bez not, bez hudby, ale drží krok,
tančí stále dokola, rok co rok.
A my?
My v tom rytmu písní, které nelze obelstít.
V koloběhu života, který nelze zastavit.
Jsme den za dnem na tomto špacíru.
Na cestě ke sněhu, k dešti, ke slunci, k duze na míru.
Na jaře, v létě, na podzim, v zimě.
Dnes. Zítra. Prozatímně…
