Článek
Zanedlouho už Petr s Eliškou rozebírají povedený teambuilding na baru místní diskotéky. Když Petrovi přijde SMS, skoro to už vypadá, že se jejich večery brzy rozdělí. „Píše mi Ilona, má třídní sraz, který už je skoro u konce, tak já ji vyzvednu a pojedeme spolu domů.“
„Ale ne, však ať přijde taky, ráda ji zase uvidím,“ Pobízí Eliška Petra.
Petr se tedy domluví s manželkou, že za nimi dorazí. Eliška má radost. S Ilonou se už jednou potkala a padly si hned do noty. Obě je spojovala vášeň pro fotografování.
Petr s Eliškou najednou zahlédnou jejich recepční Sáru, která se k nim přidá. „Ahoj, tak tady jste, nakonec jsem se rozhodla, že za vámi taky na chvilku skočím, tam to už skončilo a mně se nechce spát.“
Po chvilce dorazí na diskotéku i Ilona s kamarádkou, která se od ní ale odděluje hned u vstupu a přidává se k nějaké jiné skupince. Ilona tedy pokračuje sama za Petrem, Eliškou a Sárou.
Netrvalo to dlouho a Eliška se s Ilonou daly hned do řeči a se zaujetím si vyprávěly o výstavách, probíraly nové techniky a ukazovaly si fotky. Byly tak zabrané, že přestaly úplně vnímat okolí. Ilona si najednou uvědomí, že Petr ani Sára už vedle nich nestojí. „Kde jsou?“
„Nevím. Přijde mi, že Petr tady není už delší dobu, ale moc jsem ten čas nevnímala, tak si nejsem jistá a Sára, ta odcházela před chvilkou, to jsem zaregistrovala,“ říká Eliška Iloně.
„Jejda, já na něco zapomněla. Kde zase ten Petr lítá, teď mi došlo, že ho potřebuje moje kamarádka Jitka, přišly jsme spolu a já jí slíbila, že… hele, jdu se po něm podívat, vydrž, pak si to dořekneme,“ ani to Ilona nedopoví a jde hledat Petra.
Eliška odchází na toaletu a cestou míjí recepční Sáru, která hned celá rozvášněná začne Elišce vyprávět: „Eli, tý jo, tak to neuhodneš, co jsem slyšela…“
„Sáro, moment, já už musím…počkej na mě na baru, hned jsem tam.“
Když se vrátila Eliška zpět na bar, tak na ni čekala Sára, byla pořád stejně rozjařená a hned se jí zvědavě zeptala:
„Tak co, slyšela jsi to taky?!“
Eliška: „Nevím. Co myslíš?“
Sára: „No, na záchodě? Slyšela jsi je? Děsný, co?“
Eliška: „Ne, nic jsem neslyšela, nikdo tam nebyl.“
Sára: „Tak to už asi odešli. To je hrozný.“
Sára tedy vyprávěla Elišce o tom, co slyšela, když na toaletě za sebou zavřela dveře. Z vedlejší kabinky se ozvaly hlasy, jeden byl dámský a druhý patřil Petrovi. Rozhovor byl dost hlasitý a dobře jim rozuměla:
On: „Musíš si to vyhrnout víc, takto se tam nedostanu.“
Ona: „Stačí? Vždyť už to mám po kolena.“
On: „No, zkusím to.“
Ona: „Nebude to bolet?“
On: „Ale jdi ty, co by na tom bolelo, bude to mžik a je venku.“
Sára povídá Elišce: „To je, hnus co? Byl to určitě Petr, to jsem si jistá a byl tam zavřený s nějakou ženskou. “ Eliška, celá zděšená, smutná a naštvaná, objednává panáka. Hned jí došlo, že to nebyla Ilona, protože spolu byly na baru, než ho odešla hledat.
„Co budeme dělat?“ ptala se Eliška Sáry a měla taková vztek, že se rozhodla Iloně všechno hned říct. „Taková je to fajn ženská, ta Ilona, to si nezaslouží.“
Sára si uvědomila dramatičnost celé situace. „No jako je to hrozný, mně se ten Petr vlastně hned od začátku nezdál, ale já se do toho motat nebudu, třeba jsem se i spletla a nebyl to on, možná bys to měla taky nechat být.“
Eliška si to nenechala ale vymluvit.
„Chlapi jsou chlípníci,“ opakovala si sama pro sebe, ještě měla totiž v živé paměti nevěru svého muže a byla jak posedlá „spravedlností“ vůči všem podváděným ženám.
Odcházela za Ilonou a Sára pozorovala v rozpacích, jak proti sobě stály. Chvíli si něco říkaly a Ilona potom vyprskla smíchy.
Mezitím z toalety přišel za Sárou Petr s nějakou cizí ženou. Seznámil je. Byla to Jitka, spolužačka jeho manželky. Říkal Sáře, že Jitka byla dnes na kole a chytla klíště pod koleno, měla to už oteklé a chtěla jet na pohotovost, ale nakonec se s Ilonou domluvily, že takovou banalitu zvládne Petr sám, že jí klíště vytáhne a počká do rána, jak to bude vypadat. A tak se i stalo. Na toaletě jí parazita zbavil pomocí kapesníku a desinfekce na ruce.
"Kalhoty pod kolena…"
"Nebude to bolet?"
„Bude to mžik a bude venku…“
No, jasně. Sára vyprskla smíchy. „To až ti, Petře, řeknu, co se tady teď děje kvůli klíštěti, tomu neuvěříš,“ a ukázala prstem na druhý konec baru, kde byla Eliška společně s Ilonou.
Sára se samozřejmě pod tím smíchem na chvilku zastyděla. Ale… Ale opravdu jen na chvilku. Myslela to přeci jen dobře, že ano…
My ženský jsme tak nějak od přírody klepny. Scházíme se, drbeme a ještě k tomu nás to baví. Baví nás to ovšem do doby, než se to pak týká nás. A je to vlastně celý takový začarovaný kruh. Drby, které se točí mezi senzací, úžasem a zlostí, vztekem a křivdou.
Klepy, klepy, klepy…
Klepy se pletou do věcí, do kterých jim nic není. Podléháme jim. Věříme jim. Mění často scénáře dosavadních životů.
A i tento scénář Petra a Ilony mohl mít koneckonců mnoho jiných konců.
- Představte si tu situaci, že Petr vytahoval Jitce klíště na toaletě. Ilona o tom nevěděla, jelikož na to zapomněla, jak byla zabraná do rozhovoru s Eliškou. Jitka se Petra sama zeptala, aby Ilonu nerušila v rozhovoru. Byly stejně domluvené. Když Petr Jitce na toaletě řekl, ať si vyhrne kalhoty, netušil, že má posluchače. Posluchač Iloně vše vyžvanil (snad i v dobrém úmyslu). Ilona v tom okamžiku neví, že se jedná o Jitku a ztropí scénu. Odchází. Zuří. Doma si po vystřízlivění vše vyjasnili, ale přesto v ní hlodá červíček pochybností. Proč jí to Jitka neřekla a proč si ho vyhledala sama a jak dlouho tam vlastně spolu byli? … Není na každém šprochu přeci jen pravdy trochu?
- Nebo ještě hůř. Ilona je žárlivá hysterka. O ničem se nechce bavit, nevidí důvod, proč by si to Sára vymyslela nebo si to vyložila jinak. Byla to všechno jen záminka. Podává žádost o rozvod. Má v tom jasno. Jitka je vlastně i jeho typ a spekuluje, jak dlouho tohle všechno asi trvá.
Klepy jsou pravý důvod k žárlivosti, nevěra je až druhořadá.
Drby, pomluvy, klepy jsou zodpovědné za to, jak působíme na okolí a jak na nás okolí působí. Jsou i určitým druhem agrese.
Znáte ten vtip?
„Sejdou se dvě ženský a nikoho nepomlouvají…“
Ano, schůzky u kafíčka. V práci, na hřišti, na diskotéce nebo setkání jen tak ledabyle na ulici. Drbeme. Někdo má rád senzaci a fantazírování víc a někdo zase míň, ale je opravdu důležité nepodléhat tomu a nezapomínat na fakta.
Může se potom stát, že se sami staneme tím „klíštětem“. A když se takto jednou přisajeme a budeme někomu pít krev, vždy přijde někdo, kdo nás po čase najde a zakroutí s námi, nebo nás třeba i přetrhne.
A tak se mi na závěr v souvislosti s tímto příběhem nabízí taková otázka:
"Existuje vůbec návod nebo nějaká rada, jak se klepům bránit?"
(Teda mimo toho, že se nebudeme zavírat na toaletě s Petrem? )
- Konfrontovat drbnu?
- Oplatit to?
- Ignorovat?
