Hlavní obsah
Umění a zábava

Melancholie, která hřeje

Foto: pixabay

Chvíle, kdy se zastavíme a dýcháme spolu s přítomným okamžikem. Kdy slova se rozplývají stejně nenápadně jako stíny na zdi. Když ticho není prázdné. Vnímáme krásu i pomíjivost, světlo i tmu, chlad i teplo.

Článek

Dýcháme spolu
Slova se rozplývají na jazyku
Jako bílá čokoláda
Nostalgie v tichu
A ticho prý léčí duši

Perla v měsíčním světle
Noc ve dne
Obejmutí pod hvězdami
Sny a obrazy na tričku
A barvy, co jim černá sluší

Listy šumí s jistotou dávných časů
Měsíc hladí zem
Rukou jemnou
Vzduch je chladný a v srdci teplem taje
Nové síly plodí jinotaje

I když světla pomalu slábnou
A až zmizí poslední stín
Zůstane vděk
Že jsme tu
Že jsme teď

Zůstáváme…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz