Článek
Jednoduše proto, že ji mám ráda. A jsem ráda součástí skupiny podobně nastavených lidí, která se mi tímto otevírá a profiluje.
Opravdu musíme v životě všichni dělat jen to, co je populární?
Víte, vždy jsem milovala poezii. Číst ji. Psát ji. A důvod je prostý.
Mám moc ráda ten pocit vzrušení plný emocí. Tu energii z veršů. Dotek slov a tónů. Hravost. Křehkost. Jemnost. Cit. Zvučné pohlazení. Život…
A když jsem někdy nevěděla proč
Vždy jsem věděla
Že básně
Jsou jako my
Jako lidé
Houpajíc se na vlnách
V rytmu
Veršů života
Zrozené
Z písmen, ze slov
Z pohlazení, z dotyku vášně
A teď - chtěla bych napsat báseň
Báseň, kterou všichni pochopí
Která pochopí svět
A jen mlčky sedím
A nenacházím slova
Je to zřejmé
Všichni jsme něco
Ale i něco víc
Jsme to, bez čeho by nebylo nic
Nejsme jeden verš
Nejsme jedna báseň
Nejsme jedna vlna
Jsme celé moře
Jsme nekonečno…
Hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem.
