Článek
Ve 20 je studium běžné, ve 30 výzva, ale co ve 40? Zní to neobvykle, možná až nemožně. A přesto se stále více lidí rozhoduje vrátit ke studiu právě ve středním věku.
Není to jen diplom v ruce, je to symbol odhodlání, vytrvalosti a osobního vítězství
Ve čtyřiceti už víte, kdo jste. Studium je vědomé rozhodnutí. A i když je to možná někdy takový útěk před každodenním životním shonem, i ten může vést ke smysluplnému začátku.
Víte, proč to děláte, čeho chcete dosáhnout a jdete si za tím. Často navzdory práci, rodině, nedostatku času nebo pochybnostem okolí. A možná právě i proto je tato zkušenost tak cenná.
Dospělý student má většinou lepší schopnost plánování, je motivovanější a ví, proč se učí. Na rozdíl od dvacetiletého studenta to nejde „jen zkusit“. Je třeba skloubit školu s prací, rodinou, volným časem. A právě tady jde ruku v ruce dobrá organizace se zkušeností a nabídkou distančních a online studijních programů.
Dlouho jsem měla pocit, že mi „něco chybí“. Byl to mix touhy po změně, sebeúctě a také útěk z denní rutiny a složitého životního období. Tak jsem si je udělala ještě o trochu složitější, ale nelituji toho rozhodnutí.
Není to pozdě?
Naopak. Dnešní svět už nefunguje podle starých pravidel. Kariéru mění lidé i v padesáti. Ve čtyřiceti máte zkušenosti, motivaci i spoustu energie do nového začátku. Studium se může stát vstupní branou do nové profese nebo klidně do nové životní fáze.
Diplom, který má váhu
Diplom v pozdějším věku není jen o nové kvalifikaci. Je to důkaz, že se člověk nebojí začít znovu, že umí vystoupit z komfortní zóny a investovat do sebe. Ano, není to snadné a studium je občas balanc na laně a s občasnými myšlenkami na to to vzdát. Ale víte, proč jste se na ten start postavili. Ať už je to začátek nové kariéry, příslib povýšení v práci nebo třeba i splnění dávného snu. Je to okamžik, kdy sklízíte plody své dřiny a zasloužíte si být na sebe hrdí.
Máte chuť začít znovu?
Zvažujete studium ve čtyřiceti? A ptáte se sami sebe: „Mám do toho jít?“ Rozhodně ano. Protože sny nemají věkové omezení. A odvaha také ne.
