Článek
SVÍTÁNÍ
Ráno přináší jas, mlha se zvedá a nový den tajemství odhaluje.
Tam v kruhu života, jak se kolo točí, hledáme okamžik, co nás rozechvěje.
Jako první polibek. Jako dopis psaný s láskou.
Kdo ho čte a kdo ho píše?
Cukr sladí chvíle, meruňka zraje…
V závěru dne, když záměr se ztrácí, soustředění mizí a vrchol se vzdaluje.
Tam klopí zrak svůdné oči. Jejich dotek.
Způsob, jakým mluvíme, akvizice pocitů,
náš dokument duše.
Co v druhých odráží?
Kontrolu nad sebou, focus na odpuštění,
jako temný dotek na bolavé ráně.
Otázky a odpovědi. Kde jsme, když nejsme tu?
A kdo jsme bez lásky, kdo jsme bez naděje?
Vztahy jsou křehké, pocity zranitelné,
lék na odpuštění je.
Možná v pochopení, že každý z nás chybuje,
možná v přijetí slabostí, co v sílu se mění.
Tam hluboko, v hloubce srdce najdeme klid,
v pravdě zrcadlení.
V každém novém probuzení svítání…
