Článek
Logika a pravidla proti tekutosti, neuchopitelnosti a nekonečné proměnlivosti světa. A mezi tím vším jsme my – lidé, snažící se najít vzorce v tom, co vzorce nemá.
Matematika říká, že jedna a jedna jsou dvě. To je jistota. Pevný bod v proměnlivém vesmíru. Ale život sám o sobě takto nefunguje. Někdy jedna a jedna tvoří nekonečno, jindy zmizí do prázdna. Jsou spojení, která nelze vysvětlit čísly, a výsledky, které se nedají předem spočítat.
A dá se tedy nějak dojít ke správnému výsledku? Tichými propočty, kdy ticho je tou nejhlasitější odpovědí? Někdy se čísla stanou jen stopami v písku, které jsme tam prstem namalovali a dříve, než je spočítáme, smaže je příliv. Přesto v tom všem existuje skrytý řád. Rovnice života nejsou totiž jen o jasných a předvídatelných číslech, ale i o dějích, které nás potkávají a formují zcela nečekaně. Náhodně. O okamžicích, kdy cítíme logiku i beze slov, kdy vnímáme pravdu, i když se nedá dokázat. Kdy i odliv je výsledek.
Možná je největší kouzlo světa právě v tom paradoxu, že logika a chaos nejsou nepřátelé, ale partneři v nekonečných propočtech.
A my jsme součástí téhle rovnice – té, která se nedá vyřešit, ale dá se žít.
Není vzorec,
který by definoval,
proč jedna a jedna nejsou vždy dvě.
Je jen výsledek, co spojil náš svět.
A někdy i ticho má svoji řeč,
když čísla tančí v neznámé síti.
Rovnice hoří jak světelná zeď,
co nelze spočítat, nelze chytit.
Cítíš tu logiku beze slov,
kde pravda se láme v nich?
Tam jedna a jedna splývá v děj,
jenž plyne časem bez hranic.
