Článek
Den druhý: Mise „papíry“ a zen v tramvaji
Říká se, že když se zavřou jedny dveře, otevřou se jiné. V mém případě to byly dveře personálního oddělení v bývalé práci. Musela jsem si vyzvednout poslední dokumenty pro úřad práce. Prý je to pro ně procesně tak složité, že jednodušší bude přijet. No nic, nebudu do toho rýpat, raději jsem to pojala jako: „Jedu si na vejlet.“
Cestou jsem „uloupila“ za peníze dvě latté. Jedno pro sebe a jedno pro hodnou paní personalistku. Za odměnu jsem vyfasovala všechna důležitá lejstra: evidenčák a potvrzení o průměrném výdělku.
Pozn.: pro všechny budoucí spolubojovnice: tyhle papíry si fakt hlídejte, je to základní výbava pro přežití!
A pak se to stalo. Sedím v tramvaji, všude kolem mě shon, lidé kontrolují hodinky, nervózně podupávají a já… Prostě jenom jedu. Najednou mi došlo, že takhle nespěchající jsem se nezažila roky. Je to zvláštní pocit, skoro až provinilý, ale strašně návykový.
Dívám se z okna na Vltavu, na kterou svítí ta žlutá věc nahoře, a říkám si:
„Buď jako ta řeka. Běž do dálky zdánlivě bezcílně, ale s naprostým klidem.“
Carpe Diem, přátelé. Dneska mi bylo překvapivě fajn.
Den třetí: Neřád potřebuje řád
Třetí den ráno mě přivítala realita. Odmalička jsem nastavená tak, že existují dny, kdy se „musí“, a dny, kdy je „volno“. Jenže když je najednou volno pořád, hrozí, že se člověk rozteče jako nanuk na slunci. A tak jsem si naordinovala dobrovolnou disciplínu. Režim musí být, i kdyby na chleba nebylo!
Můj nový „pracovní“ rozvrh vypadá následovně:
Budíček nejpozději v 6:30: Moje biologické nastavení je neúprosné, tak proč s ním bojovat?
Lovení v revíru: Projet inzerci na všech možných platformách. Musím se pochlubit – do jedné pozice jsem se dneska regulérně zamilovala . Tak uvidíme, jestli to bude vzájemné.
Domácí management: Pofackovat domácnost. Ta zatím nehlásí žádnou újmu, nestěžuje si a k mému překvapení mě u plotny neubylo.
Povinná potulka: Cesta za nákupem nebo jen takové to courání (minimálně 3 km). Je potřeba rozhýbat kosti a vyvětrat hlavu.
Gurmánská chvilka: Uvařit něco čerstvého. Výhoda nezaměstnanosti? Už žádné krabičkování zásob na týden dopředu!
Aktuálně mi dosychá další várka prádla, takže končím s teorií a jdu do praxe. Pak to ještě všechno „namastím“ na sociální sítě, ať víte, že žiju.
Takže namasté všem! Přeji vám krásný den, ať už jste šťastně zaměstnaní, nebo si jako já právě teď užíváte ten luxus nespěchání.
Líbil se vám tento text?
Sledujte celou moji cestu od prvních kroků v nové roli zde - Den první
