Diety, natáčení a nechtěný rasismus. Největší faily „dokonalé“ panenky Barbie

Pokud byste proporce panenky Barbie přepočítali na skutečnou ženu, výsledek by nepřipomínal supermodelku, jak si spousta lidí myslí, ale spíše medicínskou anomálii či mimozemšťana.

Podle propočtů by reálná Barbie měřila kolem 175 cm a vážila pouhých 49 kg. Její tělo by však fungovalo výhradně v teoretické rovině, protože v realitě by ji při životě neudržela ani ta nejlepší lékařská péče.

Mattel sice celá desetiletí argumentoval tím, že panenka nemá simulovat realitu a její křivky jsou deformované záměrně, aby na ní dobře sedělo oblečení. Pro generace dívek se však tento plastový ideál stal nedosažitelnou a toxickou metou, která jim pootevřela dveře poruchám příjmu potravy.

Když v roce 1965 uvedl Mattel na trh edici Slumber Party Barbie (Barbie na pyžamové party), rodiče očekávali nevinnou hračku s pyžamkem, polštářkem a natáčkami. Místo toho panenka dorazila s výbavou, která by dnes neprošla žádným schvalovacím procesem.

V balení totiž holčičky našly růžovou osobní váhu, na které bylo napevno nastavených 110 liber (cca 50 kg). K váze patřila také knížka s výmluvným názvem „Jak zhubnout“ s nápisem na zadní straně „Nejez!“.

Tato edice se bez větších změn prodávala několik let, než ji firma pod tlakem kritiky konečně stáhla.

V roce 1992 Mattel představil mluvící panenku Teen Talk Barbie. Každý kus měl v sobě zabudovaný mikročip s výběrem čtyř frází. Panenka měla simulovat běžné tlachání náctiletých dívek, jenže tvůrci hrubě přestřelili.

Jedna z variant totiž obsahovala větu: „Hodina matematiky je těžká!“ Proti hračce se okamžitě zvedla masivní vlna odporu. Americká asociace univerzitních žen a stovky učitelů Mattel obvinili z upevňování nebezpečného stereotypu, že exaktní vědy jsou jen pro kluky a dívkám matematika nejde.

Kritika byla tak silná, že Mattel musel vydat oficiální omluvu.

V roce 1997 udělal Mattel krok, za který sklidil obrovský potlesk veřejnosti. Na trh uvedl panenku jménem Becky, kamarádku Barbie, která seděla na invalidním vozíku. Firma chtěla ukázat, že myslí na diverzitu a handicapované děti. Jenže ambiciózní plán v praxi narazil na naprostou absurditu.

Krátce po zahájení prodeje si sedmnáctiletá středoškolačka Kaisa, která sama žila s dětskou mozkovou obrnou, všimla zásadního detailu. Když posadila Becky do růžového invalidního vozíku, zjistila, že panenka neprojede dveřmi ikonického domu Barbie Dreamhouse a nevejde se ani do jeho výtahu.

Reakce Mattelu byla ještě bizarnější než samotný přešlap. Místo toho, aby firma upravila rozměry nových domů a udělala je bezbariérové, vyřešila problém po svém. Vyrobila pro Becky speciální dům. Takže místo toho, aby se handicapovaná panenka bavila se svými přáteli, skončila úplně sama, což původní záměr úplně sestřelilo.

V tomtéž roce se Mattel spojil se známou značkou sušenek Oreo a vytvořil speciální reklamní edici panenek. Na trh tak dorazila Oreo Fun Barbie – blondýnka oblečená do modrobílých šatů s logem oblíbené pochoutky. Panenka měla velký úspěch.

Problém nastal ve chvíli, kdy v této edici vyšla i černošská verze panenky. Marketingový tým totiž totálně podcenil americký lingvistický kontext. Výraz „Oreo“ se totiž v americkém slangu používá jako hluboká rasová urážka pro lidi tmavé pleti. Označuje někoho, kdo je „navenek černý, ale uvnitř bílý“ – tedy člověka, který podle kritiků popírá svou vlastní kulturu a snaží se zavděčit většinové společnosti.

Firma se bránila tím, že o slangovém významu neměla tušení a šlo o čistě komerční spolupráci. Výrobu panenky okamžitě zastavila.

V roce 1997 ještě zůstaneme. Na pulty dorazila hračka s názvem Cool Skating Barbie známá také jako Barbie Rollerblade – panenka na kolečkových bruslích, která měla dětem přinést pořádnou dávku akční zábavy. A přinesla. Jen trochu jiným způsobem, než výrobce plánoval.

Brusle panenky byly totiž vybavené speciálním mechanismem s křesacím kamínkem. Když dítě s Barbie jezdilo po drsném povrchu, z koleček začaly létat skutečné jiskry.

Bizarní designový přešlap vyvrcholil ve chvíli, kdy se objevily zprávy o dětech, které při hře nechtěně zapálily hořlavé koberce, záclony, nebo dokonce oblečení svých sourozenců. Mattel po vlně kritiky a varování raději výrobu velmi rychle ukončil.

V roce 2002 Mattel šokoval veřejnost, když v rámci řady Happy Family představil panenku Midge, nejstarší kamarádku Barbie, v pokročilém stádiu těhotenství. Hračka měla plastové, magnetické odklápěcí bříško, pod nímž se skrývalo miniaturní miminko, které šlo vyjmout a zase vrátit zpět.

Záměr edukovat se okamžitě zvrtl v obří skandál. Konzervativní rodiče začali panikařit, že hračka propaguje těhotenství mladistvých a svobodných. Přestože Mattel Midge prezentoval jako vdanou ženu a na zadní stranu krabice umístil rodinnou fotografii s jejím manželem Allanem, panenka se prodávala samostatně, což kritiku jen přiživilo.

Mattel ji musel přestat prodávat.

V roce 2010 se na pultech objevila Barbie Video Girl, která měla holčičkám umožnit natáčet svět z perspektivy jejich oblíbené panenky. Barbie měla skutečnou malinkou kameru a na zádech malý displej, kde se několikasekundový záznam dal okamžitě přehrát.

Jenže tato technická vychytávka neunikla pozornosti FBI. Ta vydala oficiální kybernetické varování pro policejní složky po celých USA. Existovala reálná obava, že by kameru mohli zneužít pedofilové k nelegálnímu natáčení dětí přímo v jejich pokojíčcích.

Ačkoliv se nikdy neprokázalo, že by panenka k něčemu takovému byla skutečně zneužita, samotný zásah FBI a následná mediální panika rodiče vyděsily. Mattel panenku raději velmi rychle stáhl z trhu.

V roce 2015 se Mattel opět rozhodl naskočit na vlnu moderních technologií. Výsledkem byla Hello Barbie – první interaktivní panenka na světě, která dokázala s dětmi vést skutečný dialog. Hračka měla v náhrdelníku zabudovaný mikrofon, uvnitř těla Wi-Fi modul a na pozadí cloudový systém, který analyzoval dětský hlas a generoval odpovědi.

Bezpečnostní experti ale zjistili, že panenka nahrává veškeré konverzace a posílá je na servery Mattelu, kde se data ukládala.

Skutečný skandál vypukl, když hackeři demonstrovali, jak snadné je zabezpečení hračky prolomit. Zjistili, že přes nezabezpečenou Wi-Fi lze panenku na dálku ovládnout, získat přístup k uloženým heslům a proměnit ji v odposlouchávací zařízení.

Organizace bojující za práva dětí udělily panence anticenu „Nejhorší hračka roku“ a její prodeje totálně propadly.

A jedna zajímavost na závěr. Vrátíme se do roku 1997, kdy Mattel prožíval hotové PR peklo. Tehdy vydala hudební skupina Aqua chytlavý hit Barbie Girl. Písnička s textem o „plastovém životě“ a panence, kterou lze kdekoli svléknout, okamžitě ovládla světové hitparády. Hračkářský gigant ale nadšení nesdílel a na kapelu podal masivní žalobu.

Mattel tvrdil, že píseň má sexuální podtext, poškozuje čistou pověst značky a neoprávněně využívá její chráněné jméno.

Soudní bitva nakonec skončila pro Mattel naprostým debaklem. Americký soud žalobu definitivně smetl ze stolu s tím, že se jedná o parodii, a ta je legální. Soudce tehdy spor uzavřel legendární větou, která vstoupila do dějin popkultury: „Oběma stranám se doporučuje, aby se hodily do klidu.“