Článek
1. Neexistující sériová vražedkyně
V Německu se léta pátralo po sériové vražedkyni označované jako „Fantom z Heilbronnu“. Policie během deseti let posbírala stovky stop, měla za sebou tisíce hodin vyšetřování a stovky podezřelých. Důkazem měla být DNA nalezená na místech několika vražd.
Co bylo špatně? Pachatelka nikdy neexistovala. Celé pátrání měly na svědomí kontaminované vatové tyčinky, které se používaly při odběru DNA. A tak se falešná DNA objevovala na místech, kde k žádné trestné činnosti nedošlo.
Jaký byl výsledek? Několik nevinných lidí bylo dočasně podezřelých, policejními kapacitami se zbytečně plýtvalo a případ se stal symbolem toho, jak snadno může forenzní selhání vytvořit „fantomového vraha“.
2. Chybná identifikaci otisků prstů
V roce 2004 byly při vyšetřování teroristických útoků v Madridu nalezeny otisky prstů. Americká FBI je analyzovala a identifikovala Brendona Mayfielda, právníka z Oregonu, jako podezřelého.
Mayfield byl zadržen a zajištěn, jeho domov prohledán. Nakonec se však ukázalo, že otisk prstu patřil ve skutečnosti někomu jinému. Pachatel měl jen podobné rysy a systém identifikace otisků selhal. Mayfield byl po několika týdnech propuštěn, ale jeho reputace i život už byly nenávratně poškozené.
3. Matka odsouzená za vraždu vlastních dětí
V roce 1999 byla britská právnička Sally Clark odsouzená za vraždu svých dvou malých synů. Hlavním důkazem byla statistická analýza, podle které byla pravděpodobnost, že obě děti zemřely přirozenou smrtí, extrémně nízká, údajně 1:73000000.
Statistika byla však hrubě chybná. I tak ji soud přijal bez kritického zhodnocení. Skutečné příčiny smrti dětí nebyly řádně vyšetřeny a matka byla odsouzena k doživotí. Po třech letech se odhalilo, že důkazy byly nesprávně interpretovány, a Sally byla osvobozena.
4. Otisky zubů, které usvědčovaly nevinné
Robert Lee Stinson byl v roce 1985odsouzen k doživotí za znásilnění a vraždu Ione Cychosz na základě posudku forenzního zubního experta, který tvrdil, že otisky zubů na jejím těle odpovídají jeho zubům.
Problém však nastal později. V roce 2009 totiž moderní výzkum ukázal, že otisky zubů jsou velmi variabilní a často nepřesné. Několik lidí tak bylo odsouzeno a později osvobozeno díky DNA testům, které odhalily jejich nevinu.
Jedním z nich byl i Robert Lee Stinson, který byl svého obvinění zbaven až po23 letech ve vězení. Nové důkazy přivedly i skutečného pachatele, který se k činu přiznal.
Vědecké zkoumání dnes metodu otisků zubů považuje za vysoce nespolehlivou a u soudů neakceptovatelnou.
5. Poprava na základě nesprávné forenzní analýzy požáru
V roce 1991 byl v Texasu Cameron Todd Willingham odsouzen a v roce 2004popraven za zapálení domu, ve kterém zahynuly jeho tři děti. Forenzní experti tehdy tvrdili, že vzory spálenin dokazují úmyslné založení požáru.
Později moderní požární experti a vědecké studie ale ukázaly, že analýza byla chybná. Vzory spálenin mohly totiž vzniknout přirozeně při hoření domu. Willingham byl tedy pravděpodobně nevinný, a jeho případ je dnes symbolem rizik spojených s nekritickým přijetím „vědeckého“ důkazu.
Jaká je cena forenzních omylů?
Z kriminálek a thrillerů jsme nabyli dojmu, že forenzní důkazy nelžou. Skutečnost je ale jiná a tyto „nezpochybnitelné důkazy“ mohou lhát.
Chyby ve vyšetřování ničí rodiny, kariéry a někdy končí fatálně. Systém, který slepě věří rádoby bezchybným technologiím a autoritě expertů, se musí neustále prověřovat. Protože i zdánlivě neomylné metody mohou selhat a jejich důsledky jsou devastující.
