Článek
Když se sen o kráse změní v televizní experiment
Pořad The Swan měl premiéru na stanici FOX v roce 2004, tedy v době, kdy reality show soupeřily o to, kdo šokuje víc. Koncept byl jednoduchý a zároveň znepokojivý: vybereme ženy, které se cítí ošklivé, dáme jim tým chirurgů, trenérů a stylistů a z ošklivých káčátek uděláme překrásné labutě. Pohádka.
Na papíře to znělo jako splněný sen. Nový život, nové tělo, nový začátek. Ve skutečnosti šlo ale o krutou hru s ženským sebevědomím. Účastnice totiž vůbec netušily, že nejde o dokument, ale o soutěž. Až později zjistily, že jejich se nový život stane součástí finálového klání, kde budou posuzovány podle vzhledu.
„Kdybych věděla, že soutěžím o titul nejhezčí labutě, nikdy bych tam nešla,“ řekla později jedna z nich. Ženy bez sebevědomí, které se samy sobě nelíbily, se ocitly ve světě, kde se jejich hodnota měřila v centimetrech pasu a „nutných“ plastických operacích.
Krása jako lékařský pokus
Každá účastnice dostala svůj „plán proměny“, což byl především seznam zákroků, který připomínal katalog plastické chirurgie: liposukce, facelifting, operace nosu, zvětšení prsou, bělení zubů, lifting víček… Často všechno naráz.
Jenže lidské tělo není tabulka v Excelu. Lékaři už tehdy varovali, že kombinace tolika invazivních zákroků během tak krátké doby je extrémně nebezpečná. Rekonvalescence po jedné operaci trvá týdny, někdy i měsíce. Jenže natáčení běželo podle produkčního plánu, ne podle doporučení lékařů.
Ženy musely ihned po zákrocích navíc intenzivně cvičit, často v době, kdy se sotva mohly hýbat. Kamery však jejich bolest nezachytily. Diváci viděli jen zázračnou proměnu, sestříhanou do několikaminutového příběhu. Otoky, modřiny a jizvy se do pohádky nehodily.
Někteří chirurgové později přiznali, že měli etické pochybnosti, ale tlak na výkon a publicitu byl silnější. Lékařská komunita mimo show označila celý projekt za nebezpečný experiment s lidským tělem.
Foto: Ilustrační
Sebevědomí na stupních vítězů
Po probuzení z anestezie se účastnice ocitly nejen v novém těle, ale i v novém světě, kde musely obstát. Žily izolovaně, bez kontaktu s rodinou, dokonce bez zrcadel, pod stálým dohledem kamer.
Když přišlo finální odhalení, kamery zachytily dojemné scény a potlesk. Ale co zůstalo z původní identity těchto žen? Psychologové upozorňovali, že show místo posílení sebevědomí jen posílila myšlenku, že hodnota ženy se rovná jejímu vzhledu, a že nebyly dost dobré. V podstatě jim sebevědomí ještě více srazila.
Prohrát soutěž po desítkách zákroků a měsících utrpení bylo pro tyto ženy devastující. Některé po skončení pořadu přiznaly, že se cítily hůř než předtím. Sice s novým tělem, ale uvnitř prázdné.
Když krása vyvolává odpor
Na obrazovkách to byl hit. Sledovanost rostla a média psala o zázračných proměnách. Zároveň ale sílila i vlna odporu.
Psychologové mluvili o systematickém ponižování žen, lékaři o trivializaci plastické chirurgie, feministky o patriarchální posedlosti vzhledem. Kritici upozorňovali, že pořad využíval zranitelnost účastnic, místo aby jim pomáhal ji překonat.
Zvlášť ostře se ozvala americká lékařská komora, podle níž se v show porušovala základní pravidla bezpečné praxe. Operace se prováděly příliš rychle za sebou, rekonvalescence se zkracovala a fyzická zátěž byla nebezpečná.
Veřejnost se rozdělila. Jedni obdivovali proměny, druzí mluvili o nelidském spektáklu. Po dvou sezónách pořad skončil. Ne proto, že by ztratil diváky, ale protože přestal být společensky obhajitelný.
Dnes se The Swan pravidelně objevuje na seznamech nejtoxičtějších reality show všech dob. A není divu.
