Michael Jackson: Proč měl bílou kůži, kdy propadl plastikám a jak to bylo s jeho láskou k dětem?

Když se Michael Jackson začal před očima celého světa doslova měnit z černošského mladíka v bledého muže, bulvár měl jasno. Zpěvák se stydí za svůj původ, nenávidí svou barvu pleti a podstupuje drastické procedury, aby se „přebarvil“ na bělocha. Skutečnost však byla úplně jinde a měla čistě medicínský původ.

Michael Jackson trpěl onemocněním zvaným vitiligo. Tedy chronickým autoimunitním onemocněním, při kterém dochází ke ztrátě melanocytů (buněk tvořících kožní pigment). Na těle se pak objevují ostře ohraničené bílé skvrny.

Nemoc u něj propukla po vydání alba Thriller a situaci zhoršoval systémový lupus, kterým zpěvák rovněž trpěl a který útočil na jeho kůži i pokožku hlavy.

Spekulace o tom, že si Michael nemoc vymyslel jako výmluvu, definitivně vyvrátila oficiální pitevní zpráva z roku 2009. Ta jasně potvrdila, že jeho tělo bylo vitiligem masivně zasaženo.

Zpočátku se Michael snažil skvrny na obličeji a rukou maskovat hnědým make-upem. Jakmile ale nemoc zasáhla více než polovinu těla, začalo být neúnosné denně trávit hodiny v maskérně.

Po konzultaci s dermatology se proto rozhodl pro opačný proces. Pomocí speciálních předepsaných krémů (obsahujících monobenzon) začal zbývající tmavá místa depigmentovat, aby sjednotil tón pleti do jednoho odstínu.

Kvůli absolutní ztrátě pigmentu byl pak extrémněcitlivý na slunce, což vysvětluje jeho ikonické sluneční brýle, roušky a černé deštníky, bez kterých na veřejnost téměř nevycházel.

Zatímco změnu barvy pleti diktovala krutá diagnóza, transformace Michaelova obličeje byla kombinací nešťastných nehod, fyzické bolesti a hlubokých psychických traumat z dětství.

První plastická operace na Michaelově obličeji přišla v roce 1979. Jednalo se o rhinoplastiku (operaci nosu), která však nebyla rozmarem. Michael si během náročné taneční zkoušky zlomil nos. Operace mu měla primárně zajistit bezproblémové dýchání, které jako zpěvák nutně potřeboval.

Skutečný zlom a začátek destrukce však přišel v roce1984 při natáčení reklamy pro Pepsi, kdy Michaelovi začaly hořet vlasy. Utrpěl vážné popáleniny 2. a 3. stupně na pokožce hlavy.

Následovala série bolestivých rekonstrukčních operací, během kterých mu lékaři museli kůži na hlavě doslova roztahovat. V tomto období Michael poprvé propadl silným lékům proti bolesti, na kterých zůstal závislý po zbytek života.

Proč ale Michael v úpravách obličeje pokračoval dál, až se jeho nos téměř zhroutil? Odpověď leží v jeho dětství.

Jeho otec Joe Jackson byl tyranský manažer, který své děti za chyby brutálně bil a psychicky týral. Malému Michaelovi se navíc neustále vysmíval kvůli vzhledu – nejčastěji mu předhazoval, že má ošklivý velký nos.

Podle psychologů a lidí z Jacksonova okolí se zpěvák skrze plastické operace podvědomě snažil smazat jakoukoliv podobu se svým otcem. Touha po dokonalosti se proměnila v dysmorfofobii (psychickou poruchu, kdy člověk chorobně vnímá domnělé vady svého těla).

Tato kapitola je nejcitlivější a nejtemnější částí Jacksonovy historie. Abychom pochopili, proč dospělý muž raději trávil čas obklopen dětmi než svými vrstevníky, musíme se opět vrátit do jeho dětství.

Michael Jackson dětství v podstatě neměl. Od pěti let stál na pódiu pod tyranským dohledem otce Joea. Zatímco ostatní děti si hrály venku, Michael musel nekonečné hodiny zkoušet choreografie a nahrávat ve studiu. Pokud udělal chybu, přišel fyzický trest. V dospělém těle jednoho z nejslavnějších lidí planety tak navždy zůstalo uvězněné hluboce traumatizované a osamělé dítě.

Jeho obří ranč Neverland (jako Země Nezemě z příběhu o Petru Panovi, chlapci, který nechtěl vyrůst) byl přímým důsledkem tohoto traumatu. Michael si postavil vlastní lunapark s kolotoči, kinem a zoologickou zahradou, aby si v dospělosti kompenzoval to, co mu otec ukradl.

Neverland nebyl jen jeho domovem, ale útočištěm pro nemocné, znevýhodněné a chudé děti, které sem z celého světa zval. Michael se v jejich přítomnosti cítil bezpečně, protože dětský svět na rozdíl od světa dospělých byl upřímný a bezelstný.

Když v letech 1993 a 2003 přišla šokující obvinění ze zneužívání nezletilých, veřejnost věřila médiím. Výpovědi slavných chlapců, kteří s Jacksonem skutečně vyrůstali, však nabízí zcela jiný obraz, než jaký tehdy vykreslovala senzacechtivá média.

V roce 2005 skončil ostře sledovaný soudní proces, ve kterém byl Michael Jackson plně osvobozen ve všech bodech obžaloby. Porota tehdy dospěla k závěru, že obvinění byla motivována především finančním ziskem ze strany rodičů údajných obětí. Například v případě Jordana Chandlera z roku 1993 jeho otec otevřeně plánoval, jak skrze syna zničí Jacksonovu kariéru a získá miliony.

Když americké soudy začaly na začátku roku 2024 a v průběhu dalších let postupně odtajňovat tisíce stran dokumentů z případu usvědčeného pedofila a kuplíře Jeffreyho Epsteina, internet zaplavily divoké spekulace. Mnozí odpůrci měli jasno – na seznamu celebrit, které navštěvovaly Epsteinův soukromý ostrov Little St. James, musí být i Michael Jackson.

Vyšetřování FBI ani ministerstva spravedlnosti USA však neprokázalo žádné hlubší přátelství ani společné zájmy mezi Jacksonem a Epsteinem. Na rozdíl od jiných mocných mužů Jackson nikdy neletěl Epsteinovým soukromým letadlem a nikdy nenavštívil jeho soukromý ostrov. Sice se setkali, ale šlo o čistě pracovní schůzku ohledně byznysu a autorských práv.

Pro autory konspiračních teorií tak byly odtajněné spisy zklamáním. Namísto usvědčení Jacksona přinesly další důkaz o tom, že se do Epsteinových zvrácených aktivit nijak nezapojoval.

Jen je velká škoda, že veškerá pravda začala vycházet až po smrti Michaela Jacksona, jednoho z nejslavnějších a nejtalentovanějších lidí planety.