Článek
Přespávačka u kamarádky
Psal se květen 2014 a v americkém městě Waukesh a slavily dvanácté narozeniny Anissa Weier a Morgan Geyser. Pozvaly taky stejně starou kamarádku Payton Leutner. Večer trávily jako jiné děti, smály se, sledovaly videa, povídaly si dlouho do noci.
Ráno přišla jedna dívka s tím, že půjdou ven. Les nedaleko domu znaly všechny tři. Šly po stezce, pak z ní odbočily a zastavily se kousek mezi stromy, mimo dohled.
Tam to začalo. Anissa a Morgan vytáhly nůž a zaútočily na Payton. Nebyla to hádka ani zkrat. Byl to plán, na kterém se domluvily předem.
Útok trval jen chvíli. Dívky pak nechaly Payton ležet na zemi a odešly. Myslely si, že je mrtvá.
Jenže Payton mrtvá nebyla. Byla při vědomí a dokonce se dokázala doplazit zpátky k cestě, kde ji našel náhodný kolemjdoucí a zavolal pomoc.
Když dorazili záchranáři, byla Payton naživu. V tu chvíli ale ještě nikdo netušil, proč se to stalo.
„Musely jsme to udělat“
Policie obě dívky našla ještě ten samý den. Nikam neutíkaly, neskrývaly se. Šly pěšky podél silnice. Když je policisté zastavili, nepůsobily vyděšeně. Spíš klidně.
Při výslechu řekly, že to udělat musely. Anissa i Morgan shodně vypověděly, že chtěly dokázat svou oddanost postavě jménem Slender Man. Věřily, že pokud splní jeho podmínky, stanou se jeho „proxies“ – služebníky, kteří pro něj vykonávají úkoly.
Dokonce měly strach, co se stane, pokud to neudělají. Podle jejich slov by Slender Man ublížil jejich rodinám.
Dalším důležitým bodem bylo, že plán nevznikl ze dne na den. Dokonce ani jen večer před danou oslavou. Dívky o něm mluvily týdny. Zvažovaly různé možnosti, kde a jak to udělat. Nakonec padla volba na les. Místo, kde nebudou vidět a odkud budou moct odejít.
Po činu chtěly pokračovat v plánu. Řekly, že se chystaly jít pěšky do lesa, kde podle nich Slender Man žije. Věřily, že ho najdou a začnou s ním nový život.
Nejděsivější na tom je, že to nevnímaly jako útok na kamarádku. V jejich hlavě to byl krok, který musely udělat, aby přežily.
Kdo je Slender Man?
Slender Man nevznikl jako nějaká stará legenda, jak bychom si mohli myslet. Jeho vznik má přesný začátek.
V roce 2009 se na fóru Something Awful objevila soutěž o upravené „paranormální“ fotografie. Uživatel Eric Knudsen do ní přidal dva černobílé snímky. Byly na nich děti na hřišti a do pozadí vložil vysokou postavu bez tváře. K fotkám připsal krátké popisky o zmizelých dětech a postavě, která byla na místě zmizení vždy s nimi. Fotografie měly tenkrát obrovský úspěch.
Tím měl příběh o Slender Manovi skončit. Jenže neskončil. Naopak si začal žít vlastím životem.
Další lidé začali přidávat vlastní příběhy, vymýšleli, kde se Slender Man objevuje, co dělá, koho si vybírá. Postava, která vznikla jen jako jeden obrázek, postupně získala pravidla, historii i schopnosti.
Pro většinu lidí to byla hra. Strašidelná fikce, která končí ve chvíli, kdy zavřete stránku prohlížeče. Jenže bohužel ne pro všechny.
Morgan trávila čtením těchto příběhů hodiny. Postupně přestala rozlišovat, co je vymyšlené a co skutečné. Slender Man pro ni nebyl jen fiktivní postava z internetu. Pro ni byl skutečný a byl někde tam venku.
Anissa tomu zpočátku tolik nevěřila. Ale byla u toho. Naslouchala, sdílela, přikyvovala. Postupně přijala pravidla, která si spolu s Morgan vytvořily. Jedním z nich bylo, že pokud chtějí být v bezpečí, musí dokázat svou oddanost.
Proč to dívky udělaly?
Podle pozdějších zjištění se u Morgan už dřív objevovaly problémy s vnímáním reality. Mluvila o věcech, které ostatní neviděli. Postupně se její představy začaly míchat s tím, co četla online. A Slender Man do toho dokonale zapadl. Představoval jakýsi důkaz, že to, co vidí a cítí, je skutečné.
Vyšetřovatelé později popsali, že právě ona byla tou, kdo plán tlačil dopředu. Přicházela s detaily, promýšlela, jak to provést a co bude následovat potom.
Anissa byla jiná. V jejích výpovědích se opakoval strach. Ani ne víra, ale obava z toho, co se stane, když to neudělají. Přijala logiku, s níž Morgan přicházela.
Jedna věřila, že je to nutné. Druhá, že nemá na výběr. Společně vytvořily uzavřený svět, bez prostoru pro někoho, kdo by to zpochybnil.
Plán si připravovaly týdny. S Payton do lesa šly tedy s rozhodnutím, které v nich nějakou dobu zrálo.
Co následovalo?
Policie měla jasno rychle. Anissa a Morgan se k činu přiznaly a jejich výpovědi do sebe zapadaly.
Případ ale neskončil jednoduchým rozsudkem. Dívky byly nezletilé a zároveň šlo o mimořádně závažný čin. Soud proto řešil nejen to, co udělaly, ale i v jakém psychickém stavu se nacházely.
U Morgan odborníci potvrdili vážnou duševní poruchu. Byla jí diagnostikována schizofrenie a dlouhodobě měla problém odlišit realitu od vlastních představ. Soud nakonec rozhodl o jejím umístění do psychiatrického zařízení, a to na dobu neurčitou.
Anissu posuzovali jinak. Neprokázala se u ní stejná míra psychického onemocnění. Přesto hrály roli její věk, vliv druhé dívky i okolnosti případu. Nakonec dostala trest v podobě umístění do psychiatrického zařízení s možností postupného propuštění.
Rozdíl v trestech byl výrazný. Jedna byla vnímána jako hlavní hybatel celého plánu, druhá jako ta, která se do něj nechala vtáhnout.
Payton přežila. Po několika operacích se zotavila a postupně se vrátila do běžného života. Později vystupovala anonymně a snažila se držet mimo veřejný zájem.
