Před 50 lety zemřela královna detektivek Agatha Christie

Možná máte doma její knihu. Možná jste viděli film či seriál a ani jste netušili, že vznikl před desítkami let podle její předlohy. Asi si říkáte: „To je přece dávno.“ Jenže právě to je to fascinující. Její příběhy nezestárly. Nezmizely. Pořád nás baví. A pořád dokazují, že napětí nepotřebuje mobily, internet ani forenzní laboratoře. Stačí dobrý příběh a schopnost pozorovat lidi.

Agatha Christie se narodila 15. září 1890 v anglickém Torquayi. Už jako malá byla zvědavá, pozorovala lidi kolem sebe a zapisovala si příběhy, často záhadné a trochu strašidelné.

V dospělosti se provdala za archeologa Archibalda Christieho a stala se matkou. Její život však nebyl vždy jen pohodový. Prožila i období osobních krizí a nelehké rozchody, které poznamenaly její psaní i pohled na lidské vztahy. Přesto se psaní nikdy nevzdala. A právě během těchto let vznikly některé z jejích nejslavnějších děl.

Agatha byla nejen spisovatelkou, ale také cestovatelkou. Společně s manželem procestovala různé kouty světa, sbírala inspiraci a fascinující příběhy, které pak vtiskla do svých knih. Její zážitky z cest se promítají i do exotických kulis, jako je Orient Express nebo egyptské archeologické lokality, kam často umisťovala své příběhy.

Zemřela 12. ledna 1976 ve věku 85 let. Odešla tiše, tak, jak žila celý život – bez pompézních gest, ale s obrovským odkazem, který přežívá dodnes. Její knihy se stále čtou a její schopnost uchopit lidskou psychiku zůstává inspirací pro spisovatele i čtenáře po celém světě.

Když se řekne Agatha Christie, většina lidí si vybaví vraždu, salon plný podezřelých a slavného detektiva. Jenže tím její tvorbu zjednodušujeme. Christie psala hlavně o lidech, ne o zločinech.

V jejích kniháchnení hlavní otázka „Kdo to udělal?“, ale spíš „Proč?“. Motivy jsou často banální, někdy až trapně lidské – závist, uražená pýcha, strach, touha po penězích nebo moci. A řekněme si upřímně, tyto motivy jsou nadčasové, skoro až nesmrtelné.

Nenajdete u ní hektické honičky ani šokující zvraty na každé druhé stránce. Napětí roste pomalu, v dialozích, v pohledech a detailech, které se zdají na první pohled nepodstatné, dokud se neodhalí všechno.

Christie důvěřovala čtenáři. Počítala s tím, že bude přemýšlet, hádat a skládat si příběh s ní. A právě proto její knihy čtou i ti, kteří by po detektivce normálně nesáhli.

Některé literární postavy časem zestárnou a zmizí. Ne však Hercule Poirot ani slečna Marplová. Ti přežili svou autorku a pořád mají co nabídnout.

Poirot, s dokonalým knírem a posedlostí pořádkem, by dnes možná působil komicky. Ale když promluví, hned víte, že chápe lidskou povahu víc než ostatní.

Slečna Marplová je jeho pravým opakem. Nenápadná starší dáma, kterou okolí podceňuje. A to je paradoxně její výhoda – všímá si detailů, drobných vzorců chování a podobností mezi lidmi z malé vesnice a těmi z „velkého světa“. Zločin se totiž nemění, jen jeho zasazení.

Často ji vnímáme jen skrze knihy, ale její život by vydal na román. Psala v době, kdy se od žen očekávalo hlavně to, že budou manželkami a matkami. Ona se ale stala profesionální spisovatelkou, a to dokonce velmi úspěšnou spisovatelkou.

Cestovala, poznávala svět a sbírala inspiraci. Právě proto se v jejích knihách objevují různé společenské vrstvy, cizinci a napětí mezi „my“ a „oni“. Uměla pozorovat. A nebála se ukázat, že se za uhlazeným chováním často skrývá chaos.

Nikdy se nestylizovala do role rebelky nebo bojovnice. Psala v tichosti, systematicky, bez velkých gest, a přesto dokázala něco výjimečného. Vybudovala si jméno, které dnes zná celý svět.