Článek
Jak se vydělávají miliony? Dokonalou iluzí
Píše se rok 2015 a 19letá Australanka Essena O’Neill žije sen každého influencera. Na Instagramu ji sleduje přes půl milionu lidí, na YouTube má statisíce odběratelů, modelingové agentury se o ni přetahují a značky jí platí tisíce dolarů za jediný příspěvek. Její profil je přehlídkou dokonalých pláží, luxusního oblečení, vyrýsovaného břicha a nikdy nekončícího úsměvu a dobré nálady.
Jenže v zákulisí se odehrává úplně jiný příběh. Essena přiznala, že její dospívání nebylo o svobodě a cestování, ale o brutální, paralyzující závislosti na displeji telefonu.
Essena se stala vězněm vlastní popularity. Aby si udržela status „dokonalé dívky“, trávila hodiny aranžováním zdánlivě spontánních momentů. Pokud fotka neměla dost lajků, okamžitě ji smazala, protože pro ni znamenala osobní selhání.
Sociální sítě nejsou skutečný život
V listopadu 2015 Essena ze dne na den smazala přes dva tisíce fotek ze svého Instagramu. Účet, který ji do té doby královsky živil, změnil jméno na jasný vzkaz: Social Media Is Not Real Life (Sociální sítě nejsou skutečný život).
U několika desítek fotek, které na profilu nechala, pak přepsala původní popisky. Ukázala lidem, co přesně předcházelo momentu, než vznikl „dokonalý záběr“.
Jedním z prvních šoků byla její slavná plážová fotografie v bikinách.
Původní popisek lákal na slunce a pohodu. Nový text šel na dřeň:
Tuhle fotku jsem fotila stokrát, dokud moje postava nevypadala dostatečně dobře. Skoro nic jsem nejedla. Křičela jsem na svou mladší sestru, ať fotí dál, dokud na výsledek nebudu alespoň trochu pyšná.
Tento krok vyvolal okamžitou lavinu. Lidé poprvé viděli, že za dokonalým břichem a opálením nestojí genetika ani zdravý životní styl, ale hladovění a spoustu pokusů najít tu správnou pózu.
Tím ale Essena neskončila. Okamžitě zaútočila na další obrovský mýtus sociálních sítí – na to, jak funguje skrytá reklama a sponzoring, který tehdy ještě nebyl nijak regulovaný.
U fotky, kde rádoby spontánně pózuje v luxusních splývavých šatech u bazénu, přiznala:
Za ty šaty jsem neplatila a ani se mi nelíbily, udělala jsem spoustu fotek, abych na Instagramu vypadala sexy, a na té akci jsem se cítila neuvěřitelně osamělá.
Byl to naprostý zásah do černého. V době, kdy většina uživatelů věřila, že influenceři prostě jen sdílí své reálné životy a tipy na oblíbené oblečení či místa, Essena ukázala, že jsou to jen chodící billboardy. Každý úsměv měl svou cenovku a každá „spontánní“ momentka trvala klidně celý den.
Foto: Ilustrační
Pláč před kamerou a osamělost
Skutečný vrchol emocionální bouře ale nastal ve chvíli, kdy Essena nahrála na internet své poslední video. Seděla v něm na posteli, unavená, bez make-upu a se slzami v očích. Kontrast mezi touto zranitelnou, zlomenou dívkou a tou nedotknutelnou bohyní z pláží a večírků byl pro její fanoušky šokující.
Měla jsem všechno, o čem mladí lidé na internetu sní. Byla jsem na vrcholu. Ale byla jsem nešťastná, osamělá a vyděšená. Celé dny jsem jen zírala do mobilu. Když netrávíte čas v reálném světě, začnete ztrácet sami sebe. Všechno, co jsem dělala, bylo jen pro efekt. Nechala jsem se definovat čísly na obrazovce.
Essena tehdy otevřeně přiznala, že její psychické zdraví bylo v troskách. Žila v neustálém strachu, že když poleví, algoritmus ji potrestá ztrátou dosahu a ona ztratí svou hodnotu.
Útěk z Matrixu a krutá realita
Rozhodnutí skoncovat s životem influencera přineslo obrovskou úlevu, ale návrat do skutečného světa byl pro Essenu drsným probuzením. Ukázalo se, že když jednou vstoupíte do digitálního soukolí, systém vás jen tak snadno odejít nenechá.
Místo obdivu za odvahu se Essena dočkala masivní vlny skepticismu. Mnozí lidé, a to včetně jejích bývalých influencerských kolegů, tvrdili, že celý její odchod ze sociálních sítí je jen geniálně vymyšlený marketingový tah. Když následně spustila svůj nový web LetsBeGameChangers, který měl fungovat bez klasických algoritmů a reklam, ale na bázi dobrovolných finančních příspěvků od fanoušků, kritika zesílila.
Tento enormní tlak dívka neunesla. Vypnula i nový web, smazala zbývající účty a poprvé zmizela z veřejného prostoru.
V roce 2019 se Essena pokusila o opatrný návrat. Nechtěla už ale sbírat lajky za fotky v plavkách. Napsala knihu o tom, jak sociální sítě ničí její generaci, a začala psát osobní blog.
Jenže internet má dlouhou paměť a neodpouští. Jakmile se její jméno znovu objevilo v hledáčku algoritmů, stará lavina kritiky, hejtu a toxicity se spustila nanovo. Novináři i komentující začali znovu pitvat její minulost. Blog po několika týdnech smazala.
Dnes provozuje svůj vlastní web. Živí se jako terapeutka, pomáhá lidem s psychickými problémy, studuje univerzitu a píše hluboké eseje o kultuře a feminismu. Našla přesně to, co jí Instagram vzal: vlastní identitu, klid a skutečný smysl života.
Jak jsme na tom my o 11 let později?
Příběh Esseny O’Neill se odehrál v roce 2015. Jenže o 11 let později, v roce 2026, je situace ještě mnohem horší. To, před čím tehdy devatenáctiletá dívka varovala, se stalo běžným standardem, ve kterém denně žijeme.
Instagramové filtry vystřídala neúprosná umělá inteligence, která dokáže na fotkách a videích změnit lidské tělo k nepoznání. Algoritmy sociálních sítí jsou dnes ještě agresivnější, sofistikovanější a zaměřené na to, aby udržely naši pozornost za každou cenu. Tlak na dokonalost, úspěch a neustálé srovnávání se už nedrtí jen vybrané ambiciózní influencery. Drtí nás všechny.
Když se dnes podíváme na sociální sítě, vidíme stále stejné, dokonale naaranžované fotky z pláží či luxusních restaurací. Rozdíl je jen v tom, že dnes už víme, co se děje před cvaknutím spouště. Otázkou zůstává, zda nám to k něčemu je, nebo se raději dál necháváme dobrovolně klamat.
