Článek
Útok na Světové obchodní centrum
Ráno 11. září 2001 bylo jako každé jiné. Žena jménem Tania Head byla v práci v jižní věži Světového obchodního centra, v jedné z vyšších pater. Pak přišel náraz, výbuch, tlaková vlna, chaos. „Lidé křičeli, běželi ke schodištím, hledali cestu ven,“ popisovala Tania svůj zážitek.
Vyprávěla, jak ji síla exploze odhodila na zem. Jak se nemohla nadechnout, jak měla popálené ruce. Popisovala, jak ji z trosek vytáhl neznámý muž, který ji pomohl dostat se dolů. Všude byl kouř, prach a sirény.
To nejhorší ale přišlo pak. Tania si uvědomila, že její snoubenec byl v severní věži. Už ho nikdy neviděla.
Stala se tváří přeživších
Po útocích se z jejího příběhu stal jeden z těch, které lidé sdíleli dál. Byl totiž velmi silný a Tania o svých zážitcích mluvila. Vystupovala na setkáních přeživších, mluvila s novináři, účastnila se pietních akcí. Lidé ji poznávali, zdravili, naslouchali jí. Postupně se stala jednou z nejviditelnějších tváří komunity.
Tania Head vystupovala klidně, věcně. Mluvila o detailech, které si většina lidí ani nedokázala představit. O tom, co viděla, co cítila, co ztratila. Pro ostatní nebyla jen další z přeživších. Byla jejich mluvčí, protože dokázala vypovědět věci, které se ostatní snažili potlačit a mluvit o nich nedokázali. Pomáhala jim vrátit se zpátky do života.
První trhlina
Zpočátku si žádných nesrovnalostí nikdo nevšímal. Postupně ale lidé z komunity začali šťourat do detailů, které dřív nikomu nepřišly divné.
V roce 2006 se jeden z novinářů pokusil dohledat základní fakta. Kde přesně Tania pracovala. V jaké firmě, na kterém patře. Chtěl ověřit věci, které u jiných přeživších dohledat šly. U Taniy ale ne.
Neexistoval žádný záznam o jejím zaměstnání ve Světovém obchodním centru. Žádná firma, žádná kancelář. Tania se neobjevila ani na seznamech zraněných. Nemocnice, které přijímaly oběti, o ní neměly žádný záznam.
Nejdřív to vypadalo jako chyba. Nepřesnost, která se v chaosu tak velké události může stát. Jenže nesrovnalostí začalo přibývat.
Nic z toho nebyla pravda
Čím víc se její příběh ověřoval, tím víc se rozpadal. Jedna věc neseděla, pak další a další.
V roce 2007 vyšlo najevo, že Tania v době útoků vůbec nebyla v USA. Byla ve Španělsku.
A pak se zjistila další neuvěřitelná věc. Nejmenovala se Tania Head. Ve skutečnosti bylo její jméno Alicia Esteve Head. A tato žena si celý tento svůj příběh vymyslela. Do nejmenších propracovaných detailů. Vytvořila příběh, kterému lidé věřili roky.
Poté, co vyšla pravda najevo, Alicia Esteve Head zmizela z veřejného prostoru a přestala komunikovat s médii i s komunitou přeživších. Pravděpodobně se vrátila zpět do Španělska.
A jelikož nespáchala žádný trestný čit a nelhala kvůli získání peněz, nebyla ani nijak trestně stíhána či potrestána. Nikdy se však veřejně neomluvila ani nevysvětlila, proč si celý příběh vymyslela.
Jak mohla přesvědčit úplně všechny?
Tania, respektive Alicia nepřišla s přehnaným ani neuvěřitelným příběhem. Nepřinášela drama, nepřehrávala. Naopak. Držela se toho, co lidé znali z výpovědí ostatních. Chaos, kouř, útěk po schodech, ztráta někoho blízkého… To vše byly propracované detaily, které v ostatních budily důvěru.
Mluvila jistě a svých verzí se držela. Mluvila o detailech, které do sebe logicky zapadaly. A byla mezi lidmi, kteří si prošli něčím podobným. Vzájemně se doplňovali jak lidé mezi sebou, tak ale stejně doplňovali Alicin příběh. Ona tak mohla působit jako jedna z nich. Nikdo neměl důvod ji zpochybňovat.
