Článek
Jestli nikomu nic nedlužíte a ani nikdo nic nedluží vám, chápu, že vás systém vymáhání pohledávek nemusí vůbec zajímat. Občas se dočtete, jak máme vysoký počet exekucí, jak by se dlužníkům mělo pomoct, aby se dostali ze šedé ekonomiky, a třeba že bude další milostivé léto, jež se nyní každoročně opakuje. Zběžně tyto informace zaznamenáte, jedním uchem sem a druhým ven. Máte na to nějaký názor, nebo vás to možná ani vůbec nezajímá.
Jenže co když vám najednou někdo něco nezaplatí? Jako příklad si vezměme nájemníka, který doposud vzorně platil. Nyní dluží jeden nájem a slibuje, že to doplatí. Jenže už pomalu má zaplatit za další měsíc a zase nic. A vy najednou začínáte zjišťovat, jaké kroky co by věřitel můžete činit.
Je to přesně typ dotazů, které k nám (Asociace inkasních agentur) ve zvýšené míře v posledních několika měsících dochází. Jedná se o individuální věřitele, fyzické osoby. Žádné velké instituce. Ti lidé někomu půjčili peníze, nebo někdo slíbil pro ně něco vykonat a oni mu zaplatili. Bohužel, plnění dle smlouvy se už nedočkali.
Sice má rozsudek, ale ten jí je k ničemu
Jaký byl vyloženě šok paní, která se několik let soudila, než se dopracovala k rozsudku, bych přála všem vidět. Mělo jí náležet plnění ve výši zhruba 400 tisíc korun, když zjistila, že člověk, který jí měl tuto částku uhradit, si zažádal o oddlužení. „Co to znamená?“ ptala se mě. Vysvětlovala jsem jí, že z částky, kterou má na rozsudku, obdrží jen část. A ta část bude záviset na tom, kolik ten člověk má dalších dluhů a také na jeho příjmech. Bude-li platit minimum, což je 2178 Kč měsíčně, z čehož jde polovina insolvenčnímu správci, spočítejte si, kolik za pět let uhradí pro rozdělení mezi všechny věřitele. Ano, je to pouze 65.340 korun. Zírala na mě a asi si myslela, že nejapně vtipkuji. Bohužel, vítejte v realitě!
A do toho tady máme návrh, aby se oddlužení z pěti let zkrátilo na tři roky. Takže vlastně dlužníci zaplatí ještě méně. Odhady jsou někde mezi 5 až 6 procenty, které by se měly vrátit věřitelům. Zbytek jim věřitelé budou nuceni odpustit. Řada dlužníků na tuto novelu vyloženě už několik let čeká. Do toho není dne, aby se nemluvilo o úpravách exekucí. Už nyní se některé exekuce povinně zastavují a někdy mám pocit, že za to, že někdo neplatí, mohou exekutoři.
Mimosoudní inkaso pohledávek je stále bez jakékoliv regulace
Jenže kdyby tady byl skutečný zájem pomoci dlužníkům, upravilo by se mimosoudní inkaso pohledávek! To je ta část, ještě než se pohledávka zažaluje u soudu. Mimosoudní inkaso může vykonávat kdokoliv, ať už jako fyzická či právnická osoba, a není k tomu třeba žádné další povolení. V celém procesu vymáhání je to jediná část bez jakékoliv regulace. Ač jsem přesvědčením proti všem regulacím, zde vidím, že samoregulace narazila na své limity.
Členské společnosti Asociace inkasních agentur musí dodržovat Etický kodex, ale ten není pro nečleny nijak zavazující. Takže bez problémů dochází k tomu, že lidem volají v nočních hodinách, dehonestují je v zaměstnání, v místě bydliště, informují o dluhu třetí osoby apod. A některé inkasní společnosti si také účtují nemalé náklady vymáhání. Z toho, co běžně vídávám, mohu zmínit např. jistinu ve výši 2000 Kč s náklady vymáhání 3500 Kč a takový extrém - jistina 10.000 Kč a požadované náklady vymáhání 30.000 Kč. Náklady by dlužníci samozřejmě hradit měli, ale určitě v rozumné výši. A ta výše by měla být také jasně stanovena. Ale ona stanovena není! Potom místo aby dlužníci zaplatili třeba své další dluhy, hradí vysoké náklady vymáhání. Domnívám se, že právě zde se roztáčí ona pověstná dluhová spirála.
A odpověď na úvodní otázku? Jsou to politici. Nařizují ostatním, kolik komu musí odpustit. Snaží se neustále upravovat konec inkasního procesu. Jenže ten problém vzniká na jeho začátku. A není mi zcela jasné, z jakého důvodu mimosoudní inkaso pohledávek zcela ignorují.
