Článek
Zatím co u nás ministr Bartoš připravuje zákon na státem garantovaný nájem a úřednické řešení všech problémů s nájemníky až pro 860 000 údajně prázdných bytů v Česku, v Británii jsou v boji proti prázdným nemovitostem na míle před námi. Až na 260 000 rezidenčních nemovitostí jsou dle zjištění dlouhodobě prázdné, stejně jako 70 000 víkendových domů ke krátkodobým pronájmům v žádaných oblastech v Anglii, Walesu a Cornwallu. A proti tomu je přece potřeba zakročit.
Místní radnice již nyní odměňují majitele těchto víkendových nemovitostí mnohem vyšší daňovou sazbou (někde ve výši až 300 %), v některých oblastech dokonce zakazují víkendový dům si vůbec koupit, jinde odmítají vyvážet odpadky či nedávají parkovací povolení. Na radnicích můžete běžně najít úředníky, kteří řeší výhradně agendu prázdných nemovitostí. Občané jsou také vyzýváni, aby prázdné nemovitosti nahlašovali (viz dřívější článek Chtějí nám vyvlastnit dům. Už zase - Seznam Médium) a existuje i interaktivní mapa takových nemovitostí.
Pokud si majitel takovou šikanu nebude chtít nechat líbit a rozhodne se nemovitost prodat, ani tehdy nemusí mít vyhráno. V listopadu minulého roku padl návrh, že by se tyto domy měly přednostně prodávat lidem s lokálním vztahem. A u dlouhodobě prázdných domů mají úředníci ambici tyto domy nuceně odkoupit a převzít do správy.
Že se vám z toho dělá nevolno? Za vydělané peníze, které jsou zdaněné, které ušetříte, za ně si koupíte třeba malou chatičku na pobřeží, a hned máte zaděláno na problém. Přitom je v Británii velmi populární trávit léto na pobřeží. Ale nepřipadá mi, že by se Britové proti těmto snahám nějak výrazně vymezovali. Naši příbuzní to řeší třeba tak, že mají karavan celoročně zaparkovaný v kempu u moře a tam jsou opravdu celé léto.
Mezitím u nás pan ministr Bartoš zajistil pro příští roky asi osm miliard korun nejen na výstavbu nových obecních bytů, ale také na opravy a snížení energetické náročnosti těch současných. Neznám nic státního, co by fungovalo efektivně, proto nevěřím ani tomu, že by úředníci uměli s byty pracovat efektivněji než jejich majitelé. A to úplně odhlížím od možné korupce při rozdělování bydlení, což ještě někteří z nás pamatují z dob OPBH.
Místo toho, aby se začalo narovnáním práv majitelů bytů a jejich nájemníků, což by na trh také přineslo určitý počet bytů, připravují se zde konstrukty k dalšímu růstu státní agendy, a hlavně k růstu počtu úředníků. Dnes, když přestane nájemník platit, mimo toho, že ho nemůže majitel nechat odpojit od všech energií, ale naopak vše musíte za něj platit, tak ještě dlouho trvá, než legální cestou nájemníka z bytu vůbec dostane. Jsou případy klidně i na dva roky. A to ještě nezmiňuji možnost vymáhání náhrady za poškození bytu. To jsou důvody, proč si řada majitelů bytů, kteří je mají třeba pro své děti, řekne, že raději je nechá prázdné.
Nedávno jsem se o problematice bydlení bavila s otcem, který mi líčil, jak ještě v padesátých letech minulého století jich žilo 11 členů rodiny v domku 2+1. Od té doby společnost zbohatla a vytvořil se tu dojem, že každý má na všechno nárok, bez toho, aby se sám nějak snažil. A toho jsme se za těch třicet let nedokázali zbavit, a naopak se nám tyto tendence vracejí od levicových stran jako bumerang.
Zdroje:
