Článek
Ani nás nikdo nepředstavil. Nějak jsem vypozorovala, ke kterému domu patří. Nechápala jsem, jestli jde o dělníka, který na domě pracuje, podnájemníka či majitele domu. Že se jedná o partnera majitelky, jsem zjistila až později.
Dům na rohu místní ulice a slepé silnice vedoucí k zadním branám zahrad a garážím, kde dvě osobní auta se tak tak vyhnou. Problém nastal nakreslením modrých zón na hlavní silnici. Asi se sousedovi nechtělo platit, proto začal nejdříve parkovat mimo modré zóny v křižovatce. Díky těmto zónám došlo také k posunutí kontejnerů na tříděný odpad, kdy stojí už skoro v této křižovatce. Tedy osobní auto mělo problém se vytočit. Jenže do zadních garáží jezdí i několikrát denně dodávky různých velikostí a kombinace kontejnerů a zaparkovaného auta nebyla ideální. I jal se někdo z těchto řidičů sousedovi vysvětlit, že tam neprojedou. Milý soused začal parkovat v boční ulici. Jenže ne že by zajel dál od křižovatky, to ne, přece nebude chodit moc daleko. Parkoval opět téměř v křižovatce, jen z jiné strany a částečně i přes celou šířku chodníku. To opravdu zlepšení situace moc nepomohlo. A to u domu mají v zadní části zahrady garáž a v přední části dvorek, kam se auto pohodlně vejde. To jen na dokreslení. Když takto parkoval malé osobní auto, tak se při velké snaze zabočit dalo, jenže on to vylepšil. Začal takto parkovat i dodávku!
Ulice se díky němu stávala pro jiné dodávky neprůjezdnou. Nejednou došlo k tomu, že řidiči troubili i křičeli a milý soused takto parkoval dál. Nechápal, že když ho někdo nejprve prosí, později nadává a ještě později drží pod krkem (to jsem neviděla, ale on tvrdil), tak je asi něco špatně. To ho vůbec nenapadlo.
Jeho přímí sousedé ho několikrát žádali, aby parkoval kousek dál, vše marné. Proto jsem se dotázala na dopravním odboru naší radnice, jestli by do této ulice mohli dát žlutou čáru, aby to bylo všem jasné. Milý pan úředník začal vysvětlovat mně, že žádnou žlutou čáru tam dávat nebudou. Přece každý ví, že se na chodníku parkovat nemá. Bylo to zbytečné, já to přece vím. Ale možná na tento popud začali posílat častěji auto s kamerami. A po dvou třech měsících problém vyřešen.
Jenže mezi tím tento všestranně nadaný člověk začal opravovat osobní auto. No auto. Prý mu nedali technickou, tak to chtěl asi napravit. Nejprve jsem nechápala, když někdo začal brousit v sobotu odpoledne a trvalo to až do večerní deváté. Dobrá, až mě začala z toho bolet na zahradě hlava, šla jsem dovnitř. Jenže to byl začátek. V neděli pokračování a následujících několik víkendů podobně. My jsme přes několik domů, tak jsme to neměli z první ruky. Ale ti, co to měli přímo pod okny, nadšeni nebyli. Zkoušeli mu domluvit, ať auto brousí v zadní části zahrady, že oni ani nemůžou sednout na zahradu, protože se neslyší. Ale on to vzadu brousit nemůže, nemá tam přece elektriku. O existenci prodlužovacích šňůr asi nemá zdání. Když už na něj šli poněkolikáté hromadně, i tak marné. Jelikož auto měl vytažené částečně na ulici, tedy na veřejném pozemku, zavolali na něj městskou policii. Ta přijela, zkontrolovala, prý vše v pořádku, odjela a za půl hodiny pokračovalo broušení.
Byla snaha se domluvit i s majitelkou domu, která v domě moc často nepobývá, jestli by aspoň mohl vždy upozornit předem, když bude dělat nějakou hlučnou aktivitu. Domluva také moc nezafungovala. A jejich výmluvy byly vždy typu „musím to udělat o víkendu, přes týden jsem v práci“ nebo „my jsme ti chudáci, my na to nemáme, tak to musíme udělat sami, musíte nás chápat.“ Pominu, že někoho s velkým domem v Praze za chudáky opravdu nepovažuji. A také přeskočím nedělní večerní sekání trávy či ořezání keřů asi půl metru na straně jejich sousedů, kterým ty keře dost poničil. Ale minulý týden své aktivity ještě povýšil. Na ulici pokácel břízu!
Že už jsem v naší ulici odháněla dva chlapy, každého zvlášť, s motorovou pilou, kteří se chystali pokácet místní stromy, není žádná novinka. Jeden mě vyloženě ignoroval, tak jsem na něj zavolala městskou policii. Pak až jsem zjistila, že je to soused z opačné strany naší lokality. A druhý byl úplně neznámý člověk, který pochopil, že mu to nedoporučuji dělat. Tentokrát jsem byla v zahraničí, musím dělat i něco jiného, a strom neuhlídala. Ale mám dost záznamů (foto i video) a uvažuji jak s nimi naložit. Poradíte?
Neumím si ani představit, kdyby se takto bezohledně chovali všichni. A nejhorší na tom celém je, že dotyčný pán ani netuší, co proti němu všichni mají. Někteří sousedé už uvažují o stěhování. Na jeho místě bych chodila kanálem, ale on je naprosto v pohodě! Blíží se víkend, obávám se, co nastane.
