Článek
Regulace, která má omezit přístup dětí a dospívajících k nápojům se stimulačním účinkem, vznikala se zcela pochopitelnou ambicí zkrotit jejich rostoucí oblibu mezi školáky. Lékaři na to upozorňují dlouhodobě: dětský organismus není stavěný na vyšší dávky kofeinu ani látek, které ovlivňují činnost nervové soustavy. Jenže potíže začínají ve chvíli, kdy se legislativní definice začne chovat jako příliš široká síť — zachytí nejen to, co má, ale i to, co k původnímu záměru vůbec nepatří. A najednou se ve stejné kategorii ocitají i výrobky, které se stimulačními nápoji sdílejí asi tolik společného jako „Mickeyho klubík“ s nočním klubem v pohraničí. Do stejného rámce se tak dostává také dětská výživa určená pro kojence, což je přinejmenším nešťastné a při doslovné interpretaci i poněkud znepokojivé.
Taurin má v kojenecké výživě úplně jinou roli
Taurin, kolem kterého se celý spor nečekaně točí, slouží v návrhu jako jeden z ukazatelů výrobků se stimulačním účinkem. Paradoxní je, že stejná látka patří v úplně jiném kontextu mezi běžné součásti kojenecké výživy. Tam nemá povzbudit bdělost, ale podpořit vývoj nervové soustavy, což je funkce, kterou potvrzují i evropské předpisy. Nařízení (EU) 609/2013 jej řadí mezi povolené složky a prováděcí pravidla Komise z roku 2016 přesně určují, kolik jí smí ve výživě být — nejvýše 2,9 miligramu na 100 kilojoulů. Jde tedy o látku používanou v jasně stanoveném množství a s úplně jiným účelem, než jaký si spojuje veřejnost se stimulačními nápoji. Jenže pokud zůstane definice v návrhu zákona příliš vágní, ocitá se tato výživa pro nejmenší děti ve stejné „přihrádce“ jako výrobky, pro něž má být regulace původně určena.
Je nanejvýš jasné, že kojenecká výživa rozhodně nepatří mezi potraviny, které se vyrábějí „od oka“. Naopak — v rámci Evropské unie jde o jednu z vůbec nejpřísněji sledovaných kategorií. Posuzuje se v ní všechno: od nutričního profilu přes mikrobiologii až po kvalitu surovin a jejich původ. Její úloha je jednoduchá a zároveň zásadní: být bezpečnou a plnohodnotnou náhradou tam, kde kojení z nějakého důvodu nefunguje. Mezinárodní pediatrické organizace to opakují dlouhodobě: u některých dětí nejde o volbu, ale o nezbytnost.
Česká pediatrická společnost ve svém stanovisku k nápojům se stimulačním účinkem navíc jasně uvádí, že výživa pro nejmenší se musí držet mimo tuto kategorii nejen odborně, ale i legislativně. Podle jejich formulace by zařazení kojenecké výživy do stejné skupiny jako nápoje určené ke zvýšení bdělosti bylo „v rozporu s fyziologií a aktuálními vědeckými poznatky“. A přesně v tom spočívá jádro problému: pokud definice nedokáže odlišit výživu pro kojence od výrobků určených k povzbuzení dospívajících, je chyba v definici, ne v potravinách.
Novela vyhlášky má „menší díry“. Pokud by prošla beze změn, bude mít naše generace dětí možnost říkat: vyrostli jsme na kojenecké výživě — ale až po šestnáctých narozeninách.
Novela vyhlášky má přitom jaksi menší díry. A když už se ukazuje, že kvalitní kojenecká výživa má podle dlouhodobých studií vliv i na zdraví v dospělosti, člověka napadne, jestli by si dnešní děti neměly raději počkat až do plnoletosti — jen pro jistotu, aby bylo všechno podle litery zákona. Zní to jako nadsázka, ale v situaci, kdy se potravina pro kojence dostává do stejné věty jako nápoje stavěné na tom, že udrží dospívající vzhůru ještě o hodinu déle, to najednou nepůsobí tak absurdně, jak by mělo. Legislativa má své zákonitosti, ale občas se chová jako špatně nastavené zrcadlo: ukáže podobnost tam, kde ve skutečnosti žádná není.
Když se stejná definice dotkne i běžných nápojů
Absurdnost celé situace se umocňuje při pohledu na další výrobky, které by se do regulované kategorie dostaly už jen kvůli přítomnosti stejné látky. Taurin je totiž v malých dávkách součástí celé škály výrobků, jejichž smysl není stimulační. je též nutno podotknout, že složení těchto potravin je zcela bezpečné a schválené. Přesto by takové výrobky nyní spadaly do stejné právní definice jako výrazně silnější nápoje, vůči nimž byla regulace původně namířena.
Nutno přičíst také (ne)praktické dopady takto široké definice, které by byly neméně komplikované. Tak například prodej prostřednictvím internetu by vyžadoval ověřování věku nakupujícího u všech produktů obsahujících některou z uvedených látek bez ohledu na jejich účel nebo cílovou skupinu. Dětská výživa by se tak rázem ocitla v situaci, kdy by její nákup byl zatížen procedurami určenými pro zcela jiný typ výrobků. V prodejních automatech by nebylo technicky možné věk kupujícího ověřit vůbec. Zákon, který vznikl proto, aby omezil dostupnost stimulačních nápojů mladistvým, by tak dopadal hlavně na produkty, které s jeho původním cílem nesouvisejí.
Situaci může změnit přísnější definice
Ministerstvo i odborné pracovní skupiny dnes stojí před poměrně jednoduchým úkolem: oddělit terminologii týkající se nápojů se stimulačním účinkem od terminologie používané v kojenecké výživě. To znamená pracovat s přesnou definicí látek, uvést jejich funkci v konkrétním kontextu a stanovit limity, které odrážejí realitu výrobků na trhu.
Současná situace je tedy paradoxní spíše z hlediska výkladu než z hlediska skutečného ohrožení. Kojenecká výživa nikam nemizí, její dostupnost není přímo ohrožena a ani být nemůže — naopak, je chráněna rozsáhlým evropským právem, které její výrobu reguluje podstatně přísněji, než jakoukoliv jinou potravinu určenou dětem. Úprava definice v zákoně však musí přijít, jinak bude nejasnost zbytečně přetrvávat.
