Článek
I v letectví se dějí věci, které je možné považovat za přinejmenším kuriózní. Jako v každém oboru koluje i u nás spousta více či méně podložených historek. Tady je pár z nich. Když jsem nastupovala jako začínající letuška, varovaly mě kolegyně, že se jedná o psychicky velmi náročné zaměstnání. Únava, rozhozený metabolismus, stres doma, kdy rodina musí být maximálně flexibilní. Je toho hodně. Samozřejmě i skutečnost, že pracujeme s lidmi. Zrovna v době, kdy jsem nastupovala, neunesla tenhle stres jedna kolegyně. Při jízdě metrem po nějakém náročném letu se zvedla, vytáhla počítadlo a začala počítat cestující. Bohužel ji to pořád nevycházelo. Ti nezbedové jí pořád nastupovali a vystupovali. Do letadla už se nevrátila. Vím, co únava dokáže a upřímně s ní cítím. Legendárním se stal stevard jedné německé letecké společnosti. Během letu asi zažil poslední kapku pro své nervy. Na zemi pak přinesl svůj kufr, otevřel vozík, vysypal do kufru všechny miniatury a otevřel dveře zajištěné skluzem. Skluz se samozřejmě nafoukl, on po něm i s kufříkem sjel na letištní plochu a odkráčel středem. Jak daleko došel, už legenda nepraví.
Cesta ven může vésti i zadními dveřmi bez schodů
Na závěr jedna kuriozita ze soudně-leteckého prostředí. Už je to asi dvacet let, co probíhal let mezi Prahou a New Yorkem. Na letu byl mix zajímavých cestujících. Kromě standardních cesťáků byla na palubě i skupina jeptišek, vracejících se z nějakého pěkného poutního místa. A také domů cestovali farmáři. Letěli domů do Texasu. Jestli se předtím byli v Čechách podívat na Pláničkovu metodu do Hoštic, netuším. Co se dělo po letu, tomu nasvědčuje. Během letu přes oceán zažili všichni nepříjemné turbulence. Jeptišky se hlasitě modlily a farmáři byli nezvykle potichu. Turbulence asi na přímluvu jeptišek brzy skončily a všichni šťastně přistáli v USA. Za necelé dva roky, těsně před vypršením promlčecí lhůty, přišla žaloba na leteckou společnost.
Jak se asi dnes cítí?
Žalobu podali farmáři. Žádali odškodnění. Škodu měli přesně spočítanou, šlo totiž o sníženou dojivost jejich krav po návratu z letu. Krávy z nich prý vycítily prodělaný stres a přestaly dojit. Nedělám si legraci. Takhle to opravdu bylo podané k americkému soudu. Bohužel, nešlo se tomu jen zasmát, letušky zmíněného letu skutečně musely do USA k výslechu. A jak to dopadlo? Naštěstí u většiny asi zvítězil zdravý, v tomto případě opravdu selský rozum a od žaloby upustili. Pouze jeden zatvrzelý „JR“ trval alespoň na mimosoudním odškodnění. Kolik dostal, netuším, upřímně doufám, že byl spokojený a krávy to z něj vycítily a začaly zase víc dojit.
Přeji hodně klidu a pohody na zemi i ve vzduchu!
