Článek
Pes je nejlepší přítel člověka. Kočkomilové odpustí, ale pes byl domestikován mnohem dříve nežli kočka domácí a přestože se jedná o šelmu, dokázal se za tu dobu člověku skvěle přizpůsobit. Kočky mám také ráda, mají svou jedinečnou osobnost, ale dnes budu vyprávět o psech.
naše štěňátko se ničím nelišilo od jiných
Věděli jste například, že je pes jediné zvíře, které s člověkem dokáže sladit tep svého srdce? To je něco, co se stává dvěma zamilovaným lidem běžně a dokazuje to, jak moc nás náš pes miluje. I psi mají stejně jako lidé různé nemoci, často velmi podobné. Trpí nejen na nemoci těla, ale i na nemoci duše. My máme pejska s úzkostnými atakami.
Vlastně máme pejsky dva, po několika generacích křížených jezevčíků jsme se rozhodli pořídit si pejska z útulku. Našli jsme útulek, kde byla psí máma se sedmi štěňaty. Právě přivezení ze Slovenska. Tam zachraňují pejsky z romských osad, a pokud pejsek nenajde rodinu tam, zkusí to slovenský útulek ještě v Česku. Spolupráce funguje a mnoho pejsků z osad už v Česku našlo domov.
naše zadumaná holčička
My jsme se hned zamilovali do štěněcí holčičky s jedním modrým okem. Vypadala, jako by jí někdo polil karamelovým kapučínem. Na lopatkách měla z fleků křidélka a nad zadečkem srdíčko. Jenže jsem se zároveň zamilovala i do její maminky. Stačilo, aby se mi podívala do očí a já věděla, že ji tam nemohu nechat. Ptala jsem se paní z útulku, jestli si ji mohu zamluvit a odvézt jen štěňátko, aby si u nás zvykalo. Nechtěla jsem ostatním štěňatům bez domova brát maminku. Ale paní mi vysvětlila, že štěňatům už byly tři měsíce a normálně od mámy chodí už od šesti týdnů. Bez maminky to v pohodě zvládnou a ona už si od nich už potřebuje odpočinout. A tak mělo naše štěně štěstí. Jelo domů i se svou maminkou. Ze začátku jsme si jejích úzkostných stavů nevšimli, bylo to normální štěňátko, jen trochu víc vyděšené, což jsme přičítali novému prostředí. Její maminka byla klidnější.
tahle holka si špatné zacházení zažila, ale nepoznáte to na ní
Bylo vidět, že hlídá a učí štěně, ale zároveň se nám snažila zavděčit. Trvalo jí několik měsíců, než plně uvěřila, že naše rodina už je pro ni konečná zastávka. Že nám může věřit. Vždycky se ráda mazlila, ale trvalo jí nějaký čas, než si k nám vlezla do náruče. Zato ta mladší se pořád nemohla uvolnit. S námi byla v klidu, ale jakmile přišla návštěva, rozklepala se a zuřivě štěkala o pomoc. Když jí bylo asi půl roku, začali jsme ji brát na cvičák. Mezi ostatní pejsky a lidi. Měla sice pár kamarádů z louky, ale byli jsme na malém městě, neměla zkušenosti s novými lidmi a vše ji okamžitě rozhodilo. Je velmi chytrá, naučila se rychle povely, perfektně poslouchá na přivolání, sedni, zůstaň a podobně. Ale strachu ji úplně zbavit nedokážeme. Snažíme se, věřte mi!
nejlépe se cítí s paničkou
Je to jako u lidí. Když nejste psychicky v pořádku, může panická ataka přijít kdykoliv. Spouštěče už známe. Za pár dní bude mít naše psí holčička už páté narozeniny. Zatímco její maminka si chodí k cizím lidem (kteří o to stojí) s nataženým čumákem pro pohlazení, ta malá se třepe s ocasem mezi zadníma nohama. Uši dozadu a vyplazený jazyk, choulí se u našich nohou. Stejně jako u lidí je poznat, jak jí rychle tluče srdce a těžce dýchá.
je to krasavice
Ale udělala obrovské pokroky, ne že ne! Chodíme většinou na procházky stejnou cestou, tam, kde jsou lidé, je ostražitá, ale prostředí zná a je relativně v klidu. U silnice a po chodníku, kde může být rušněji, chodí na vodítku. I když umí chodit u nohy, někde je její strach silnější a začne tahat. Vodíme ji tak, abychom šli mezi ní a silnicí. Aut se hrozně bojí. Před cizími lidmi už je mnohem lepší nežli dřív. Sice ještě občas štěkne (nikdy nekousla a je na ní vidět, že to ani nemá v úmyslu), ale když děláme jako že nic a jsme klidní, zklidní se pomalu i ona. Ocas má sice ještě stažený, ale opatrně začne nového člověka očuchávat. Přiskočí, natáhne čumák a zase se stáhne. Do hodiny se už nechá od cizího i pohladit. Potřebuje jen čas a klid.
v přírodě je jí nejlíp
Asi vás napadne, že je to typické chování týraného zvířete, ale ona týraná nikdy nebyla. Pokud vím, minimálně tři její sourozenci mají podobný problém. Týraná byla jejich maminka. A to v době, kdy je čekala. Navíc neznáme otce. Mohl to být polodivoký, plachý pes. A tak, zatímco maminka, která si užila své, je dnes hodný a důvěřivý pes, její štěňata mají návaly strachu. Zvykáme ji, seznamujeme s novými lidmi, ale vždycky bude úplně klidná jen, když s námi bude sama.
Možná se svým psem zažíváte něco podobného, nebojte se poradit s veterinářem, stejně jako u lidí i u pejsků se dají návaly strachu zmírnit. Pracovat s nimi. Existují dokonce i tišící přírodní prostředky.
Rozhodně článkem nechci nikoho odradit od toho, aby adoptoval pejska z útulku! Právě naopak. My jsme za své holky nesmírně vděčné. Než ale půjdete do útulku, uvědomte si, že se budete starat o pejska, u kterého neznáte jeho historii. Bude mnohem zranitelnější, nežli pejsek z chovu. Zapomeňte na představy dokonalého psa z filmu. Možná takový nakonec bude, ale možná to bude pejsek se zlomenou duší a vždycky v něm bude trochu strachu.
Pejsek z útulku někdy potřebuje víc trpělivosti, ale stojí to za to!
Úměrně k zodpovědnosti, kterou na sebe berete, se vám dostane zadostiučinění z toho, že jste pomohli někomu, kdo to opravdu potřeboval. Naše holčičky jsou šťastné, vidíme to na nich každý den. Ta mladší je sice občas vyděšená, ale nám pomohla být klidnější a vyrovnanější. Protože ona nepotřebuje někoho, kdo jí bude objímat a šišlat na ni, aby se uklidnila. To by ji rozhodilo ještě víc. Potřebuje klid a stabilitu. Potřebuje radost. A tu si dáváme navzájem. Vyrostli jsme vedle ní a jejích problémů. My pomáháme jí a ona pomáhá nám. A tak to má být.
Pokud jste někdo, kdo může nabídnout domov zvířeti a máte nejen dost zodpovědnosti, ale i lásky a trpělivosti, vezměte si pejska z útulku. Každá jejich šťastná chvilka rozzáří váš svět.
Zdroj: vlastní zkušenosti
Zdroj: https://www.purina.cz/clanky/psi/chovani/porozumeni-psum/zachvaty-paniky-u-psu
