Uvažujete o psovi z útulku? Tohle je náš příběh

Dlouho jsem se bránila dceřiným prosbám o pořízení pejska. Nemám pravidelnou dobu zaměstnání a často jsem mimo domov. Neměli jsme podmínky k tomu, abychom pejskovi zajistili dostatečnou péči. Když dcera odrostla do věku, kdy se o psa mohla v době mé nepřítomnosti postarat sama, kývla jsem.

Se psy už jsem měla zkušenost. Mí rodiče měli už třetího pejska a občas jsme je hlídali. S prvními dvěmi jsem ještě vyrůstala. Zvažovali jsme možnost pořízení štěněte od chovatele nebo pořízení pejska z útulku. Zavrhli jsme koupi psa přes inzerát. Nejsem schopná bezpečně rozpoznat, jestli se nejedná o pejska z množírny a nehodlala jsem riskovat, že tenhle obchod se psy budu nechtěně podporovat.

Pro štěně mluvil argument, že si ho vychováme podle sebe. Že nebude mít žádné předchozí negativní zkušenosti, pozná jen nás. Pro pejska z útulku mluvilo to, že jsme chtěly dát někomu takovému domov, risknout pomalé zvykání, cvičit ho, dát mu jasná pravidla a místo v naší rodině. A také samozřejmě cena. To nepopírám. Pejska z útulku nedostanete zadarmo nebo za pár set korun. I pejsek z útulku stojí několik tisíc. A je to dobře.

Když jste ochotni za pejska zaplatit a máte na to, budete mít i na péči o něj. Čistokrevný pes stojí nekolik desítek tisíc. Pořízení psa je přitom to nejlevnější. Veterinář stojí ročně dalších několik tisíc, žrádlo podle velikosti psa od několika set do několika tisíc korun měsíčně. Pes není hračka, kterou si koupíte a on se pak bude chovat podle vašich představ a už vás nic nestojí. S tím musíte počítat.

Nakonec jsme dostaly informaci, že do útulku nedaleko našeho města přivezli před pár dny čubinku se štěňaty. Čubinku zachránili z romské osady na Slovensku. Z hrozných podmínek, vyhublou a s plným břichem štěňat. Krátce po převezení do útulku na Slovensku se jich narodilo sedm! Na Slovensku byli všichni tři měsíce. Pak dostali evropské pasy a i s maminkou které vymysleli datum narození a jméno Biba je poslali do Čech.

Jeli jsme si pro štěně. Biba byla se štěňátky za plotem a my se zamilovali do jedné její holčičky. Měla smetanové skvrny a jedno modré oko. Hladila jsem si štěňátka přes plot a přišla ke mě Biba. Prostrčila obě packy plotem a křečovitě mi držela ruku. Upřeným pohledem jejích trochu šikmých, možná bulíkovských očí mi říkala: „Já tu na tebe čekám! Nenechávej mě tu!“ Nemohla jsem ji zklamat. Domů jsme si ještě ten den odvážely obě holky.

Biba měla nažloutlou srst a černé skvrny. Po prvním vykoupání jsme ale zjistili, že je černobílá. Všeho se bála a pořád se nám snažila zavděčit. Pořád si před nás lehala a ukazovala břicho. Čekalo nás to, z čeho jsme měli respekt. Poznat pejska, který nejspíš prožil krušné chvíle. Nevěděly jsme, jak bude v určitých situacích reagovat. Jestli jí něčím nepřipomeneme něco zlého a ona ze strachu nekousne.

Věděly jsme, že bude potřebovat hlavně čas. Čas, kdy v nás získá důvěru, čas, kdy pochopí, že my už ji neopustíme, čas, kdy jí dáme jasně najevo, kde je její místo. Pes je totiž šelma. Smečková šelma. Lidé na to často zapomínají a pak nechápou, proč jejich pejsek, kterému dali tolik lásky, kouše a chová se panovačně. Než si pořídíte psa, pusťte si nějaký dokument ze života divokých vlků nebo divokých psů. Pes potřebuje Alfu, někoho, komu se neodmlouvá. Je velmi chytrý a aniž byste ho museli peskovat nebo dokonce bít, pochopí domácí hierarchii. Neustále vás pozoruje.

Bibi, jak jsem Bibu přejmenovali chtěla domov. Je nesmírně citlivá a vděčná. Ale je to zároveň dominantní pes. Je připravená okamžitě nás bránit. Nebojí se. Stelinka, štěňátko s modrým okem, bylo jednoduše štěňátko. Kvůli stresu, který její maminka zažila v době gravidity, byla ustrašená. Zjistili jsme, že zvýšeným strachem trpí i její sourozenci. Socializovali jsme ji. Chodili s ní na cvičák, mezi pejsky, mezi lidi. Pořád se trochu bojí, ale po čase se nechá pohladit i od cizího člověka. Je chytrá. Chytřejší než její máma a poslušná.

U Bibinky jsme se báli, jestli nebude utíkat. Byla přeci jen polodivoký pes. Utekla celkem třikrát. A vždy utekla domů. Tak moc chtěla rodinu, že se bála, že jí na procházce opustím. Jakmile poznala krajinu, natáhla nohy a mazala domů. Seděla pak přimáčnutá u vchodových dveří. Očima mi říkala: „Tady bydlím, vezmi mě domů!“. Pak už pochopila, že jí nikde nenechám a přestala utíkat.

Dali jsme jí měsíc na rozkoukání, než jsme ji vůbec začali učit první povely. Zvykala si na nás, pomalu přicházela pro pohlazení. Lehala si k nám, bylo vidět, jak spí stále spokojenějším a hlubším spánkem. Už nebyla pořád ve střehu. Asi po měsíci jsem si ji mohla vzít do náručí. Nikdy se nepokusila nás kousnout, když jsme se nečekaně přiblížili, ale byli jsme opatrní a navzájem jsme se poznávali. Když venku neposlechla a nepřišla na zavolání, poznala, že se zlobíme. Příště už si dala pozor. Pozorovala, co je správné a jak se má chovat. Učila se.

Zatímco štěně nám hned lezlo do postele, Bibi spala na pelíšku a hlídala rodinu. Nejednou se mi stalo, že jsem se vzbudila, Bibi stála nade mnou, čumák těsně u mého obličeje. Zkoušela, jestli žiju. Když se uklidnila, šla si zase lehnout do pelechu. Občas holky hlídá moje mamka, holky chlupatý ji milují a berou ji jako svou rodinu. Bibi matku ráno budí stejným způsobem jako mě, jen, když se mamce nechce vstávat, začne ji Bibi jako člověk něžně tlapkou hladit po obličeji. Jemně se jí dotýká. Je něžná a štastná, že nás má.

Už nám i dokázala, že by za nás dala život. Jednou měla mamka obě holčičky a zrovna, když je šla venčit, dobýval se do baráku opilý bezdomovec. Mamka pustila psy a přirazila vchodové dveře. Rozhlédla se a holky nikde! Stelinka, bojácné štěně utíkala domů a klepala se strachy. Bibi proběhla ven za lumpem. Mamka se lekla, aby jí neublížil. Slyšela ji venku štěkat. Otevřela dveře a viděla, jak se něžná Bibi změnila v zabijáka. Najednou z ní byl pes, co brání svou milovanou a vysněnou rodinu. Šla po něm! Utíkal a jsem si jistá, že už se nevrátí. Bibi naštěstí poslouchá a na zavolání hned přiběhla.

Jestli uvažujete o pořízení pejska, zkuste útulek. Počítejte s tím, že pejsek bude potřebovat čas a pravidla. Ale nejspíš získáte to nejoddanější zvíře. Kamaráda na celý život!