Článek
Metalák, vekslák, depešák a pankáč. Říká vám to něco? Nám, kteří jsme prožívali svou divokou i nedivokou pubertu na konci Osmdesátek a v první polovině Devadesátek určitě ano! Byl to totiž styl, ke kterému jsme se hlásili. Nedávno jsem četla studii o tom, jestli hudební sloh, který posloucháme, ovlivňuje naši psychiku. Bylo dokonce i zpracováno několik studií o tom, jací lidé preferují konkrétní hudební slohy, a dokonce i jestli posluchači některých slohů mají vyšší nebo nižší IQ než ti druzí. Studie stály určitě spoustu peněz a výsledky stojí za to. Přesně podle rčení: „Vědci zjistili, že…“ Tak třeba bylo zjištěno, že posluchači metalové a rockové hudby bývají více extraverti nežli posluchači hudby klasické. Ó, jaké překvapení. Zajímavé je, že oni metalisti jsou prý zařazeni mezi ty chytřejší. Ve studii, kterou jsem četla, je ale jako výsledek napsáno: myslí si, že jsou inteligentní. Tak nevím. Asi jsem četla špatnou studii. Vraťme se do zlatých, divokých devadesátek. Netuším, jak to mají děcka dnes, ale my jsme se dost výrazně lišili i oblečením. Pojďme si zavzpomínat.
Vosková figurína krále popu Michaela Jacksona
Veksláci: dnes by se jim dalo říkat Popíci. Hudba typu A-ha, Michael Jackson, Sandra, Samantha Fox a podobně. Oblékali se ve stylu Beverly Hills 90210. Nagelované hlavy, ofinky. Barevná trička a široké džíny. Pozor, džínová vesta byla krátká a široká. Prostě popová. Jeden čas byly moderní dlouhé barevné šály, jednou omotané kolem krku. Zakládali si na vzhledu a dnes by se dalo říct, že byli v tomhle směru trochu povrchní. Vlastně je vidíme pořád. Jen dnes už nejsou jen nagelovaní, ale i trochu vyžehlení a přifouknutí.
Rock metal
Metaláci: tenhle druh už vidíme spíš jako dinosaury. Padesátníci, co pořád chodí s rozpuštěnými, dlouhými vlasy, úzkými džínsy a dlouhou džínovou vestou. Je jich už jen pár, těch, co zamrzli v čase. Tenkrát to bylo něco jiného. Byla to rebelie. Trocha anarchie. Hudba: Metallica, AC/DC, Manowar nebo třeba Guns and Roses. Scházeli se a poslouchali z LP bubenické přechody a kytarová sóla. Nosili úzké, často roztrhané i popsané kalhoty. Přes ně vytahaná trička s názvem kapely nebo dlouhý, černý svetr. Když píšu dlouhý, myslím přibližně ke kolenům. A džínovou vestu nebo bundu. Ale úplně jinou než Veksláci! Metaláci ji měli dlouhou a všelijak ocvočkovanou. Styl účesu byl jasný. Dlouhé vlasy, aby bylo možné pařit na metalovou hudbu. Podle studie jsou právě tihle lidé hodně inteligentní a když se vybouřili, dotáhli to nejdále. Studií je určitě víc, těžko říct. Každopádně to byla veselá parta.
Posluchači Depeche Mode?
Depešáci: Jejich tehdejší představitelé se k nim hlásí hrdě dodnes, i když už nechodí typicky oblékaní do černé a bílé. Tím byli snadno rozpoznatelní. Poslouchali samozřejmě Depeche Mode a českou verzi depešáků Petra Muka. Melancholií, černou barvou až sklonem k depresi si často nezadali s dnešním emo. Rozhodně měli styl. Jen doufám, že většinu z nich ten smutek a uzavřenost přešla.
Punk forever!
Pankáči: Ty jsem si nechala na konec. Nejdivočejší parta. Největší rebelové. Poslouchali čistej punk. Skupiny například Sex Pistols nebo naše Visací zámek a Plexis. Ti, co se zvládli ve zdraví dostat z drogových experimentů na tuhle dobu určitě vzpomínají s nostalgií dodnes. Byla to jednoduše čistá provokace. Anarchie. Barevná číra, vyholené hlavy, všude samý cvoček, kožené kalhoty. Děsivé a sexy to bylo. Znám pár hodně inteligentních lidí, kteří bývali kdysi Pankáči. Tihle lidé rozhodně měli svůj názor.
Jak na tuhle dobu vzpomínáte vy? Nezapomněla jsem na nějaký styl, který byl zrovna vám blízky?
