Schwarzenberská hrobka u Třeboně: Okázalost, bohatství i odpuštění

Schwarzenberská hrobka u Třeboně je náš dnešní hlavní cíl. Jak jsme se k ohromné stavbě dostali?

Hlavní hrdinové: fotografka, řidič, dívka s krásnými vlasy a nejmladší pasažér.

Dnes prožijeme den podle předpovědi počasí. Mají totiž dorazit silné bouřky a možná se přiženou i supercely. V tom opravdu jít nechceme. Déšť nebo liják se dají zvládnout, pokud máte pláštěnku či deštník, ale hromy a blesky pokoušet nechceme, zvlášť když máme s sebou mladší ročníky. Přes všechny útrapy, nejen pro ten dnešní den stojí za to žít.

Bouřky mají dorazit cca od 14 či 15 hodin. Fajn. Vstáváme celkem brzy, nasnídáme se, připravíme věci do baťohu. Náš nejmladší si také bere baťůžek, aby si s sebou vzal traktůrek z Třeboně. Jde se.

Jdeme do centra Třeboně, procházíme krásnou úzkou uličkou - připadám si jako v Itálii, akorát tu nevisí na šňůrách z oken prádlo, avšak malebné domky lákají pohledy turistů. Cestou si vybíráme restauraci, ve které budeme obědvat na zpáteční cestě

Tak jo. Míjíme zrcadlové bludiště, kam chce jít náš nejmladší. Ok. Tak zítra. Pak procházíme okolo pivovaru, před nímž stojí veliká cedule s nápisem “ Lístky se prodávají zde". Jenže u té cedule nikdo není, ani žádný automat. Naštěstí. Jiným směrem vidíme ten samý nápis a tam už stojí doopravdy vytoužené dveře pro potenciální návštěvníky. Část naší výpravy už tam včera byla a my pokračujeme v cestě.

Dostáváme se na místo, kde také staví vláček „Třeboňáček“ a je tady nástupní místo pro možnou projížďku lodí. No, kdo by se nechtěl plavit a zažít "cestu kolem Světa"? Konečně bychom si mohli splnit naše tajné přání. To chceme všichni členové výpravy. Jenže nás tlačí čas kvůli těm bouřkám. Tak nevadí, pojedeme zítra.

Dnes jdeme po hrázi okolo Světa a jelikož fotografka má slabost pro fotografie s vodou, vážně nelení. Ale abyste si nemysleli, nezaplní celou SD kartu fotografiemi s Nevděkem, totiž se Světem. I tak si rozmýšlí snímky. Proč? Když se to dá pak všechno v počítači vymazat, popřípadě upravit? Tak na to zatím fotografka nepřistoupila. Chce mít fotografie z místa činu. A vy hned po dovolené třídíte fotografie na PC? Pokud kýváte hlavou, jste dobří organizátoři. Pokud ne, pak vás chápu. No nic. Jak to bylo dál?

Procházíme se po hrázi, což je příjemné, jelikož jsme u vody i u stromů, konkrétně u statných dubů. Za chvíli narazíme na náš dnešní cíl cesty. Tím je Schwarzenberská hrobka. Kdo jste tady ještě nebyli, doporučuji zavítat. Z ničeho nic na vás vykoukne majestátní hrobka v novogotickém stylu.

Rychle se rozhodněte, kdo chce dovnitř - nejmladší nechce, no, stejně bych ho nechtěla vláčet v hrobce- řidič s ním počká. Fajn. Jde na prohlídku tedy ženská část výpravy. Prohlídka začíná za minutu, volá paní průvodkyně. Naštěstí hbitě zaplatím vstupné a můžeme jít do kaple. Výklad probíhá jak v kapli, tak ve spodní části, kde návštěvníci mohou uctívat památku rodu.

Když jsme navštívili zámek v Třeboni, vybrali jsme si okruh „Schwarzenberské pokoje“. Takže se nám některé informace opět propojily.

Mezi nejmladšími pochovanými byl syn, který bohužel zemřel hned při porodu. Další byl dvouletý syn. K tragédii došlo, když chůva hlídala tohoto chlapečka a vzala ho na projížďku kočárem. Jenže ho neudržela v náručí a dítko naneštěstí vypadlo ven na hlavičku. Jeho matka si tuto událost částečně kladla za vinu, a tak je její syn na podstavci, aby na něj mohla matka stále dohlížet.

Černá ovce rodiny se nevyhýbá ani šlechtě. Jeden muž z tohoto rodu žil hýřivým životem a velmi rád hrál karty a utratil v nich nemalé peníze. Dluhy splácel rozprodáváním majetku Schwarzenbergů. Když se na to přišlo, byl vyděděn a musel si změnit jméno. Nicméně tato černá ovce rodu onemocněla na cestách po mořích, zřejmě malárií. A protože tělo bylo pohřbeno do moře, nemá tento pán v hrobce rakev, ale pamětní desku již se jménem Schwarzenberg. Tímto gestem byl tento pán opět přijat do rodiny a tím došlo k odpuštění jeho marnotratného způsobu života.

Tato novogotická hrobka je opravdu majestátní a proto se využívá i ke kulturním účelům. Můžete sem zajít například na koncert vážné hudby.

Po návštěvě hrobky se vracíme po hrázi kolem Světa, pivovaru a centrem města. Zastavíme se v restauraci a po obědě všichni štrádujeme směrem k chatce, kde jsme ubytovaní. Ráda bych šla večer na koncert vážné hudby, ale odpustím si to kvůli těm možným bouřkám.

Když už jsme v chatce, tak jdeme pozorovat ty bouřky pod pergolu. Dlouho nic, tak jdeme zase odpočívat do chatky. Někdo odpočívá, někdo pozoruje vývoj blížících se bouřek a někdo si lehnul, až z toho usnul.

Večerní rituály a spát.

Pokračování se dozvíte v dalších článcích.