Třeboň: Prohlídka zámku a kapr na talíři aneb kulturní i gastronomický požitek

Tak dneska má stoupat rtuť teploměru na 23-26 stupňů Celsia a nemá pršet. Fajn. Tak vstaneme, po snídani si zabalíme potřebné a vyrážíme pěšky do města. Nejdřív zámek, pak oběd. Dobrý. Jdeme asi dva kilometry do centra města Třeboně, projdeme si náměstí a částečně i zámecký park.

Hlavní hrdinové: dívka s krásnými vlasy, nejmladší pasažér, fotografka a řidič

Po chvilce obdivuje náš řidič velikost citroníku a fotografka pořizuje záběry ze zahrady a zámku Třeboň. Momentálně má podobu renesančního stylu. Chvíli dumáme, zda náš nejmladší zvládne prohlídku zámku. Přeci jenom se nejedná o 20 minut a jak víme, malé děti nedokáží moc dlouho udržet pozornost. Nicméně zas tak malý už není, tak mu dáme důvěru a poučíme ho, jak to na takových prohlídkách chodí. Že když paní nebo pán bude něco vyprávět, tak náš nejmladší pasažér bude poslouchat vyprávění. Náš nejmladší měl radost, protože má slovo „prohlídka“ spojené s návštěvou lékaře. Když zjistil, že nemusí k lékaři, srdíčko mu zaplesalo.

Tak to označil náš nejmladší hrdina výpravy, když si všiml, že paní vypráví v každé místnosti jednu pohádku. Když se prohlídka blížila ke konci, náš nejmladší udiveně řekl, že paní vypráví snad „milion pohádek“. Říkám, no vidíš, kde to jinde máš? Zvládl to dobře, nejvíce se mu líbila kachlová kamna. Na některých zámcích existují i „dětské prohlídky“, což je skvělý nápad, ale zde zrovna v tento den neprobíhaly. Jinak bychom se s naším nejmladším účastnili prohlídky pro děti. Tedy někdo z nás, asi já.

Poutě a jejich atrakce jsou také zajímavým tématem na zamyšlení. V poslední době se setkávám s tzv. staročeskými atrakcemi. U tohoto zámku byl například v provozu staročeský kolotoč. Náš nejmladší se mohl na něm povozit. Z mnoha možností si vybral slona, protože se mu líbí, jak slon umí troubit.

Po prohlídce zámku procházíme malebnými úzkými uličkami a nakonec zaplujeme do již známé restaurace. Obědváme venku. Dospěláci si objednají třeboňskou specialitu, totiž kapra. Fotografka si pošmákla na kapru na bylinkovém másle s grilovanou zeleninou. Jsem v Třeboni, tak mám prostě povinnost dát si zde rybu. Jenže to jsem byla na omylu. Tak vynikající, čerstvou, skvělou rybí specialitu jsem ještě nejedla. Opravdu se z toho stal gastronomický požitek. Tedy všem, kdo mají rádi ryby, doporučuji Třeboň vřele. Perfektně vám připraví kapra nebo candáta, ryby žijí v okolních rybnících, v sádkách je rybáři očistí a mohou pak přistát na vašem talíři. Fakt vynikající a to nejsem žádný strávník, který by kapry echt měl rád na talíři. Ale musím uznat, že od té doby, co kupujeme na Vánoce třeboňské kapry, už z talířů i mizí, ačkoliv dříve tomu tak nebylo.

Po obědě se naše výprava rozdělí. Řidič a dívka s krásnými vlasy podniknou prohlídku tamního pivovaru a já s nejmladším pasažérem domlouvám, co dál. Můžeme jít napřed na ubytování nebo můžeme na věž nebo můžeme na lavičce na náměstí počkat na ostatní členy výpravy. Nakonec to opět rozhodl vláček Třeboňáček, protože se v pravou chvíli opět objevil na náměstí. Nejmladší by rád opět absolvoval jízdu vláčkem. No, proč ne? Říkám si. Tak opět nastoupíme a jedeme. Alespoň si zopakuju některé informace, které jsem včera také slyšela. Opakování matka moudrosti, že? Fotografuji hlavně rybník Svět. Dnes je úplně jiné počasí a na nebi jsou mraky, které se odráží na vodní hladině. Fotografka miluje fotky, kde není skoro rozpoznat, kde je nebe a kde je voda. Pár se jich fotografce podařilo. Skvělé. Bezva.

Dorazíme opět na náměstí a domlouváme, zda půjdeme na ubytování nebo zda počkáme na další členy výpravy. Než se rozhodneme, už vidíme zbývající členy posádky. Jdeme tedy v poklidu všichni zpátky a užíváme si venku ještě nějakou tu chvilku.

Večerní rituály a spát.

Jak to pokračovalo se dozvíte v dalších článcích.

A co tomu předcházelo se dozvíte v předchozích článcích.