Článek
Ty vygradovaly až ve Velkou válku (dnes známou jako první světová). I když se historici shodují, že šlo spíše o záminku, veřejnost má obvykle jasno. Málokdo však ví, že Gavrilo Princip byl nemocný básník s velkými ideály.
Říká se, že historie se mění kvůli velkým událostem
S tím by se dalo polemizovat – někdy totiž stačí opravdu jen jeden jediný výstřel. Právě takový moment nastal 28. června 1914 v Sarajevu, když Gavrilo Princip, tehdy teprve devatenáctiletý mladík, vystřelil na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Jak to dopadlo, všichni víme. I to, že se o pár týdnů později svět ocitl ve válečném pekle. Ale kdo vlastně byl muž, který se stal oním pověstným hybatelem celého předválečného domina? Ve skutečnosti ho zná málokdo.
František Ferdinand d´Este
Básník z chudé rodiny
Gavrilo Princip se narodil 25. července 1894 v bosenské vesnici Obljaj, tehdy součásti Rakouska-Uherska. Jeho rodina byla velmi chudá – rodiče měli devět dětí, což tehdy nebyla žádná výjimka, ale šest z nich zemřelo v raném věku. A ani ty, které přežily, na tom nebyly vždycky dobře. Gavrilo byl od dětství nemocný a trpěl tuberkulózou, která mu nakonec vzala život dávno předtím, než vůbec mohl sfouknout 30 svíček na narozeninovém dortu (kdyby mu tedy někdo nějaký dal).
Navzdory svému chabému zdraví byl inteligentní a zapálený student. Podle vzpomínek jeho učitelů miloval už na základní škole poezii a romantickou literaturu, psal básně a snil o lepší budoucnosti pro svůj národ. Knihu srbské národní poezie, kterou mu jeden z učitelů daroval, později nosil všude s sebou – i ve chvíli, kdy plánoval atentát.
Gavrilo Princip
Chtěl se zapojit „oficiálně“, ale nevyšlo to
Zásadní zlom v jeho životě přišel v roce 1912. Ano, jen dva roky předtím, než stiskl onu osudnou spoušť. Balkánské války proti Osmanské říši tehdy doslova hýbaly celým jeho známým světem a probouzely v mladých lidech silné nacionalistické cítění. Ani Princip, který se v každém ohledu považoval za hrdého Srba, nebyl výjimkou. A proto se pokusil připojit k jednotkám bojujícím proti Turkům. Jenže ho čekalo zatím největší životní zklamání – byl totiž odmítnut (označili ho za malého a slabého).
Toto odmítnutí v něm zanechalo pořádně hořkou pachuť. Připojil se proto k tajné organizaci Mladá Bosna, která usilovala o nezávislost Bosny a Hercegoviny na Rakousku-Uhersku. Díky tomu začal působit v Bělehradu, kde se dostal do kontaktu s dalšími nacionalisty, ale i tam měl problémy – kvůli svým radikálním názorům byl vyloučen ze školy. Nebyl tedy žádné neviňátko, i když milovník poezie v něm zůstal. Přesto v něm rostl pocit selhání a frustrace – a obojí ho stále více hnalo k tomu, aby udělal něco „velkého“.
Gavrilo Princip po atenátu
Měl vlastně obrovské štěstí (a František Ferdinand ne)
A pak přišla zpráva, která změnila vše: asi už tušíte, o čem chci psát, ale tak alespoň stručně. Rozneslo se, že následník trůnu František Ferdinand navštíví Sarajevo. Pro Principa a jeho spolubojovníky to byla příležitost, jak ukázat světu, že balkánské národy se nenechají ovládat cizí mocností. Že jsou hrdé a nikoho se nezaleknou.
Vše do detailu naplánovali. Atentát však neproběhl podle plánu. První pokus s granátem totiž fatálně selhal. Až později, když se auto s arcivévodou nečekaně ocitlo přímo před Principem (arcivévoda se totiž rozhodl zajet do nemocnice za muži zraněnými právě při výbuchu), vytáhl pistoli a dvakrát vystřelil. Bohužel mířil snad až neuvěřitelně přesně. František Ferdinand i jeho manželka Žofie zemřeli. Jak to bylo dál, už všichni víme.
Ještě šťastná rodina
A Gavrilo Princip? Ten byl okamžitě zatčen a nikdy se nedočkal svobody. Byl sice mladistvý, a proto nedostal trest smrti, ale odsoudili ho „jen“ k dvaceti letům vězení. Tuberkulóza ho však zabila už v roce 1918, když mu bylo pouhých 23 let. Dominový efekt, který spustil, však už nešlo zastavit.
Gavrilo Princip možná chtěl být hrdinou (a dost možná se jím ve svých vlastních očích i stal), ale historie si ho pamatuje docela jinak – jako mladíka, který jedním jediným činem změnil běh dějin a odstartoval jednu z nejkrvavějších válek všech dob. A na tom se už nejspíš nikdy nic nezmění.
Webové stránky Rady na cestu: František Ferdinand dʼEste: následovník trůnu s tragickým koncem
