Článek
Stále ještě píšu o naší školce. Nemůžu si prostě pomoct. I když už tam moje děti nechodí, mají na ni tolik pěkných vzpomínek jako na máloco jiného. Občas tam stále chodíme, třeba pomoci s dětskými akcemi. Nedávno jsme vyráběli krmítka pro ptáčky – a právě tehdy mě zaujala výzva na nástěnce.
Na příští týden vlákna ze sušičky
Tedy, kdybych to na nástěnce našla v době, kdy do školky chodily moje děti, asi bych úplně nechápala. Co to jako je? Kde je mám vzít a co se s tím bude dělat? Navíc pod vzkazem stále ještě poznámka „Nejlépe roztříděné podle barev.“ Tak z toho už jsem byla úplně perplex. Něco tak absurdního jsem tedy dlouho neviděla.
Ale ono se ukázalo, že tyhle požadavky mají docela smysl. Ono mi to totiž nedalo a zeptala jsem se na to.
Sušičku už mají všichni
„Víte, my jsme si dělali takový průzkum mezi dětmi a vyšlo nám, že sušičku už mají víceméně všichni. Tak toho využíváme. Koukejte, co se z toho dá udělat,“ ukazovala mi pyšně paní učitelka. Na stole byli panáčci, květinky a domeček, vymodelované z nějaké asi kartonové plastelíny. Ale nemělo to tak hrubou konzistenci, jak jsem byla zvyklá.
„Vidíte? Namočili jsme plata od vajec, pak to smíchali s těmi vlákny a máte z toho krásnou modelovací hmotu. Jen to nesmíte přehnat s vodou. Moc dobře se s ní pracuje. A když se nám navíc ještě povede namíchat to podle barev, protože většina lidí třeba pere červené oblečení zvlášť, bude to ještě hezčí. I ruční papír by z toho šel udělat, ale děti asi bude víc bavit tohle. A kdo doma sušičku nemá, toho založíme, my ji máme všechny,“ rozhlédla se s úsměvem po učitelském sboru.
A vida – i taková zbytečná věc, jako je tenhle odpad, se dá docela smysluplně využít. Asi to doma taky zkusím – ten ruční papír mě láká. Brzo už bude venku kvést spousta květin a když se vylisují a pak do něj obtisknou, bude to stát za to. Jak je vidět, školka může přinést inspiraci i dospělým, a to se počítá. :)
