Článek
A navíc to báječné zpracování – figurky ve tvaru koníků a tak dále. Zjevení pro každého, kdo do té doby znal jen klasické panáčky z Člověče, nezlob se a jemu podobných. Tuhle českou klasiku najdete dodnes v kdejaké domácnosti – koneckonců slaví už více než 40 let! Co ale možná nevíte, je to, že kdyby nebylo jednoho pořádného „hejtu“ v Rudém právu, tak by se z ní taková legenda možná nikdy nestala.
Hra, kterou urazil bolševik. A tím jí dal nechtěně křídla
Všechno začalo v hlavě Ladislava Mareše, podnikavého, moc fajn chlapa z Jablonce nad Nisou. Na přelomu 60. a 70. let tu provozoval tiskárnu a zpočátku tiskl hlavně různá parte a vizitky. Ale časem si řekl, že by to chtělo něco zábavnějšího. Tak začal vyrábět stolní hry. Jasně, tady jsem to trochu moc zkrátila, ale rozumíme si.
Já se mu vlastně ani nedivím, že chtěl „něco víc.“ Tehdejší nabídka byla zoufalá – pár otřesně zpracovaných her typu Člověče, nezlob se a nic víc. Mimochodem – tuhle hru jsem jako dítě začala rychle nesnášet. Všechno jenom o náhodě, prakticky žádná kreativita… Chjo.
A tak se Mareš inspiroval legendárními Monopoly, které ale byly pro tehdejší režim naprosto nepřijatelné. „To nemůžeme použít, to je ideologicky nevhodné,“ nechal se později slyšet. A samozřejmě měl pravdu.
Proč zrovna dostihy? Vypadaly nevinně
Říkal si: „Na co to celé navléct?“ A tehdy ho napadlo něco, co bylo legální i za komunistů – sázení na koně. Sám navíc koně celý život miloval, takže pro něj šlo o jasnou volbu. A tak vznikla hra, kde se místo nemovitostí kupují stáje, místo domů koně a místo nájmů je na pořadu dne (tedy vlastně herního kola) sázení na výsledky dostihů.
Je to vlastně stejné – ale přece jen není. Pokud jste hráli obě hry, snadno je porovnáte. Genialita spočívala v tom, že hra měla promyšlený mechanismus sázek a protihráčských tahů. Dalo by se vlastně říct, že šance na výhru byly pořád otevřené – výsledek jste klidně mohli zvrátit i v posledním kole. Žádné nudné Monopoly, kde vítěz drtí ostatní už hodinu před koncem.
A jak to bylo dál? Když pan Mareš všechno vymyslel, hru otestoval s kamarády a rodinou, vytiskl první várku, dal ji do krabice – a rozjel prodej. A chvíli to opravdu vypadalo jako nevinná zábava s malým ziskovým potenciálem. Jenže to by nebylo socialistické Československo, kdyby všechno šlo hladce.
Komunistům nevoněla – a právě to ji vystřelilo ke hvězdám
Pak přišel zlomový moment – hry si všimli i na vyšších místech. A v Rudém právu vyšel kritický článek, který hru označil za kapitalistický výmysl narušující socialistickou morálku. Nejsem si jistá, co si od toho slibovali – ale určitě se jim to nesplnilo. Co totiž strana zakáže nebo zkritizuje, to lidé začnou shánět jako diví.
„Byla to pro nás reklama snů. Najednou nás lidi brali útokem. Hru jsme vyráběli ve dvou směnách a před fabrikou stály fronty kamionů,“ vzpomínal Mareš v rozhovoru pro iDnes. Byla to vlastně ta nejlepší reklama, jakou si mohli přát. A to vše kvůli tomu, že si soudruzi mysleli, že ji pomluví, a tím zmizí.
Zákazy se nekonaly – ale informátoři ano
Celá tahle hráčská anabáze má však nakonec přece jen docela příjemnou tečku. Překvapivě, Mareš neměl ze strany žádné velké potíže. Hru si totiž nechal patentovat, takže ho nemohli odstavit. Je to zvláštní, jak jeden papír pomůže tam, kde vám jinak dokáže spousta jiných papírů pěkně zavařit, že? Takže mu jen nasadili do tiskárny informátory, kteří dohlíželi, aby se nenechával unést příliš „kapitalistickým myšlením“. Ve výrobě hry mu ale nijak nebránili. A stala se z ní legenda, kterou znají generace dětí i dospělých dodnes.
Dostihy žijí dál
Mareš založil firmu Dino, která hru dodnes vydává. A i když během letošních Velikonoc ve věku 82 let zemřel, jeho odkaz žije dál. Jen se dobře rozhlédněte a určitě ho uvidíte okolo sebe. A kdo z vás si dnes při vyslovení slov „Tara“, „Napoli“ nebo „Lukava“ nevzpomene na ty večery u kuchyňského stolu?
Naše rodinné Dostihy a sázky jsou navíc unikátní ještě v něčem – dělali jsme si je napůl sami. Táta je totiž kdysi donesl od popelnice víceméně kompletní – až na bankovky. Ty asi někdo použil jinde. Tak jsme se mrkli k sousedům, kolik a jakých má být, a vyrobili si je. Máme je dodnes. Sice jsme si dávno mohli koupit nový model, ale tu záplavu nostalgie bychom s nimi už určitě nezažili.
Zdroj:
