Pomoc, neumím ani míchaná vajíčka! Lektor kurzu vyčinil za vařečku i za to, jak je rozklepávám

Myslela jsem si, že svou „profi“ kuchařskou cestu začnu něčím jednoduchým… No, trochu jsem se spletla, ale počkejte si na to.

Vajíčkům jsme se věnovali skoro tři hodiny (posledních 15 minut kurzu jsme už jen popíjeli víno – bohudíky za to) a přiznám se, že jsem během té doby zjistila, že jsem je celý život připravovala úplně špatně. A nejvíc mě zaskočilo, když mi hned v úvodu zatrhli mou oblíbenou vařečku i způsob rozklepávání přímo na pánev.

První, co nám lektor vtloukal do hlavy, bylo, že nejdůležitější je kvalita vajec. Zapomeňte na kousky ze supermarketu a pořiďte si co nejčerstvější vajíčka, ideálně z volného chovu nebo bio produkce. Taková vajíčka mají nejen bohatší chuť, ale hlavně krásně drží pohromadě, což se prý na výsledku hodně pozná. Ono upřímně – domácí vajíčka byla vždycky lepší, co si budem. Na chuti i na barvě. Na tu konzistenci se ale teda musím zaměřit.

Doteď jsem si myslela, že se do míchaných vajec nic nepřidává. Sakra, je to přece to nejjednodušší jídlo na světě – nebo ne? A ono ne. Ukázalo se totiž, že troška mléka nebo smetany jim může dodat báječnou jemnost a krémovou strukturu. A máslo? Na kurzu nám ho doporučili na rozehřátí pánve. Nic extra dietního, připravovaného na sucho na teflonu. Ne. Máslo totiž dodá vejcím jemnou oříškovou chuť a navíc je chrání před připalováním. A pokud je budete chtít se šunkou, tak skvěle vytuní i tu.

Zvykla jsem si dávat do vajíček kdeco – někdy dokonce kari nebo sušenou bazalku. Ono kdo má taky pořád jíst to stejné, že jo. Na kurzu jsme ale jeli spíš klasiku: jen sůl, pepř a maximálně trochu pažitky. Prý aby vynikla chuť samotného vajíčka. A musím říct, že u kvalitních, dobře připravených vajíček opravdu beze zbytku platí, že v jednoduchosti je opravdu krása.

A teď ta moje největší „bolístka“. Na kurzu nám rovnou zakázali používat vařečku. Ne proto, že by byla špatná, ale protože dřevo prý nasává pachy a chutě a hůř se čistí. A vajíčka pak z takové používané vařečky tyhle pachy nasávají zpětně – a dostanete se do koloběhu, ve kterém být vážně nechcete. Ideální je prý silikonová nebo žáruvzdorná gumová stěrka, která je pružná a pěkně dostane vajíčka i z rohů pánve. A musím uznat, že práce s ní byla opravdu pohodlnější – i když jsem se ze začátku téhle inovaci zarytě bránila.

Další moje chyba byla ta, že jsem vejce vždycky rozklepávala rovnou na pánev. Šetří to čas, místo, nádobí – znáte to. Ale na kurzu nás naučili, že správně se mají vejce rozklepnout do mísy a potom ještě pořádně prošlehat, aby se bílek a žloutek krásně spojily. Vysvětlení je jasné. Díky tomu se prý do směsi dostane víc vzduchu a výsledná míchanice je lehčí a nadýchanější. Tak až budete příště v restauraci uvažovat, čím ta vajíčka na talíři tak vytunili a nakypřili, tak vám prozradím, že dost možná jen dobře uměli s metličkou. Nic víc.

A co samotné vaření? To má být pomalé a klidné – na středním ohni, žádné prudké míchání. Zapomeňte na rychlovku za dvě minuty – dělá se to jinak. Vajíčka jsme jemně shrnovali od okrajů ke středu, pěkně v klidu, aby zůstala krásně krémová a nerozpadla se na malé suché kousky. Sušinky v puse totiž vážně nechcete.

A poslední důležitý trik přišel na konci: v momentě, kdy jsou vejce skoro hotová, ale ještě trochu tekutá, se stáhnou z plotny. Nebojte se, na talíř se rozhodně nedostanou syrová. Zbytkové teplo je totiž dodělá přesně tak akorát, bez rizika, že se přesuší. Tady je dobré vědět, jakou máte pánvičku – některá drží teplo víc, některá míň. Ideální konzistenci pro stáhnutí z plamene si tak musíte takříkajíc vychytat na svém vlastním nádobí.

Naučila jsem se, že i taková „banalita“, jako jsou míchaná vajíčka, má svá pravidla a triky. A nejsou to jen hezky znějící slůvka z vysoké gastronomie. Když je dodržíte, rozdíl je ohromný – vaše vajíčka totiž budou jemnější, nadýchanější a chutnější. Za to vám ručím. Schválně to při přípravě příští snídaně zkuste. Těch pár minut navíc, co tomu věnujete, udělá opravdu obrovský rozdíl.

Zdroj: Autorský text a zkušenost