Článek
Měli jsme víceméně na výběr – buď Starbucks, nebo tuhle poměrně známou kavárnu hned u vstupu do OC Futurum. Jméno tu asi raději uvádět nebudu. Jsem ještě docela v šoku a kdo ví, co by z toho bylo. A ono se vlastně nic nestalo. Tedy alespoň naší rodině ne. Šílence se sekáčkem jsme ani nepotkali, jen zahlédli pár kapek krve a do 10 minut od evakuace jsme už byli bezpečně zamčení v autě v krytém parkovišti. Není tedy z čeho mít nějaké trauma nebo šok, kdyby…
Oni utekli bez placení!
Vzhledem ke zvolené kavárně jsme měli pozici pro opuštění budovy výjimečně výhodnou. Stačil výjezd po jezdícím pásu nahoru, projít dveřmi a už na nás čekalo naše červené čtyřkolové vozítko. Byla to naše první evakuace, kterou jsme kdy zažili – tedy ta skutečná. Bratr už má díky své práci za sebou už pěknou řádku cvičných, takže zatímco my se rozkoukávali, on už byl na nohou a šikoval nás k odchodu.
Jenže nebyl sám. Obsluha se šikovala taky – a to překvapivě rychle. Očividně to nebyla jejich první evakuace. Východ zastavěla židlemi. Myslela jsem, že je to pro naši bezpečnost, ale ne tak úplně.
Východ zastavěla židlemi. Myslela jsem, že je to pro naši bezpečnost.
Ve vchodu stály hned tři a žádaly, ať zaplatíme přes QR kódy, aby to bylo rychlé. Že bych slovo evakuace špatně pochopila? Pár před námi už platilo, takže jsme tedy počkali. Naštěstí to s technologiemi umíme. Zpětně si říkám, že to vlastně celé byla pěkná pitomost. Byla přece vyhlášená EVAKUACE! Nicméně tři starší dámy za námi takovou trpělivost rozhodně neměly. Prostě se přes židličky protlačily a mazaly k východu.
„Oni utekli bez placení!“ křičela jedna slečna z obsluhy. Další za nimi dokonce na chvilku vyběhla, ale protože se evidentně nehodlaly vrátit (protože pelášily pryč, až se jim za patami prášilo), vzdala to. Mezitím bratr odpípnul tu změť čtverečků rovněž a mohli jsme taky odejít.
Další fotky už mám jen s rodinou, takže ještě jedna ilustrační.
A co kdyby hořelo?
Cestou k východu přišel další trochu šokující moment – na dlaždicích před námi totiž byla krev. Ne moc, jen pár pořádně velkých kapek, ale stejně nás to všechny tak nějak v šoku zarazilo. Až na brášku. „Šup, šup, jdem. Zamknem se v autě, tam to bude nejbezpečnější,“ popoháněl nás nekompromisně. Očividně mu ta evakuační cvičení i k něčemu byla.
A tak jsme seděli v autě, trochu se klepali a celé si to rozebírali. To placení totiž byla evidentně pěkná pitomost. Brácha taky potom zpětně nechápal, co že to udělal. „Byla to slušnost,“ opakoval pořád dokola. „Ale co kdyby hořelo? Nebo kdyby mezitím přišel ten chlap? To jako na tohle nemají nějaké pojištění nebo něco? Je to normální?“
Upřímně, připadám si jako ovce.
„Příště se jim na nějakou slušnost z vysoka vy…“ ukončil nakonec svou samomluvu prokládanou naším občasným vyděšeným přitakáním a chopil se volantu (protože jako jediný vypadal dostatečně fit na to, aby nás dopravil domů). A já jsem vlastně trochu v šoku doteď. Upřímně, jsem na sebe naštvaná. A to fakt pořádně. Připadám si jako ovce. Někdo mi řekl, co mám dělat, a já to dělala, i když to byla úplná pitomost. Do té kavárny už samozřejmě ani nepáchnu. Když mají takhle nastavené krizové postupy, o něčem to svědčí…
Věřím, že řada lidí by se určitě třeba další den vrátila a útratu doplatila. A těch pár, co ne… opravdu by to bylo tak markantní, aby to tu kavárnu položilo? Protože jinak si neumím představit, proč obsluha udělala, co udělala. Chápu, že to jsou pokyny z vedení, ale normální to rozhodně není. A já už nebudu ovce. Příště ne. I když na druhou stranu opravdu doufám, že žádné příště nebude.
Zdroje info:
Autorský text
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/830075/svedek-popsal-utok-v-hradci-kapala-z-nej-krev-v-ruce-drzel-sekacek.html Tenhle zdroj vám tu dávám pro kontext. Taky jsme později slyšeli, že onoho bodajícího šílence poznala ve fakultce přímo paní, kterou bodnul. Musela být hodně překvapená, když ji dovezli na urgent k ošetření a tam byl on. Ten šok jí nezávidím.
